Březen 2009

láska s krvavou příchutí... 4

28. března 2009 v 19:14 | Titany |  láska s krvavou příchutí
sory že to tak trvalo......


Hinata a Naruto, který nesl bezvládnou Sakuru, zapomněli dýchat. Jejich tábor byl v plamenech, na zemi ležela těla mrtvých mužů. Hin se za nimi okamžitě rozběhla, ale bylo to zbytečné, už jim stejně nedokázala pomoct.
"Háló! Je tu někdo?" - volala, ale nic neslyšela. Naruto zatím položil Sakuru na zem a zkontroloval její zranění. Její noha na tom bylo dost špatně. Najednou ale něco uslyšel.
"Paní! Někdo tu je! Kus před vámi v lese!"
"Dobře, zůstaň u Sakury."
"Ale…!" - stejně to ale nedořekl, Hinata už byla pryč.
Za chvíli přišla s nějakou dívkou,- podpírala jí při chůzi. Dívka byla ošklivě potlučena, její šaty byly potrhané a zakrvácené.
"Co se tu sakra stalo?!!!!" - vyjel na ní Naruto. Dívka sebou ulekaně trhla.
"Klid Naruto!!"
Naruto si uvědomil svojí chybu a omluvil se. Dívka už otevírala pusu, ve snaze vysvětlit to, ale…..
"Sakuro!!" -křikla a spadla na zem k ní. Sakura pomalinku otevírala oči.
"Tenten, to bude dobré, víš co máš dělat viď?!" - řekla a znova upadla do bezvědomí.
Tenten kývla, klekla si a začala Sakuře léčit nohu. Když skončila, otočila se na Hinatu.
"Je mi opravdu velice líto, ale na víc už dnes nemám sílu."
"To je dobré, alespoň, že je Sakuře lépe. Co se tu stalo?"-ptala se Hinata.
"Objevil se tu písečný démon - Gaara."- řekla smutňe Tenten.
V Narutovi trhlo.
"On byl tady?? Jak je to dlouho?! Kam šel??!!" -chrlil na ní Naruto jednu otázku za druhou,-
"Odvedl ho Kabuto, - k Uchihům."
"Cože?!! K Uchihům, a co tu dělal Kabuto?!"
"Nevím, ale asi sháněl něco pro své pány."
Naruto něco zaklel a odešel dál od nich .
"Co mu je?"- zeptala se Hinata.
"TO právě Gaara ho chytil a předal Uchihům, a ti ho přeměnili. Naruto slíbil, že se pomstí, ale zatím byl vždy slabší, tak proto…"
"Hmm,- a je tady poblíž nějaká vesnice, nebo tábor, kde bychom se mohli připravit na boj a zhojit si své rány?"
"No, dva dny odsud je vesnice, ale radši neříkejte kdo jste, a Naruto také ne. Lidé se bojí upírů, a tím že by jste tam byla by se myslely, že tam s sebou přinesete smůlu."
"No každopádně musíme vyrazit co nejdříve, tady už na noc nemůžeme zůstat."
"Ano paní, dojdu sbalit nějaké věci, které neshořely."
"Počkej! Musíme pohřbít mrtvé!!"
"My své mrtvé nepohřbíváme, stejně by je něco vyhrabalo. My své mrtvé spalujeme paní."
"Aha, - ale ještě počkej!!!"
"Co potřebujete?"
"Neříkej mi paní, jsem Hinata."
"Já jsem Tenten, těší mně." - řekla a zmizela Hinatě z dohledu.
Sakura se už pomalu probírala.
"Hinato, jsi v pořádku? Co se stalo??!"¨
"Klid, je to dobré - ti dva jsou pryč, ale tábor byl zničen, přežila jen Tenten a ta tě ošetřila. Teď půjdeme do vesnice, musíme si odpočinout."
"To né!"-zašeptala Sakura a z očí jí vyhrkly slzy. Mezitím se už vrátila Tenten, s nějakým oblečením a dekami co kde našla. Hned běžela za Sakurou a všechno jí vysvětlovala. Hinata se zvedla ze země a hledala Naruta, ale nikde ho nemohla najít a tak šla do lesa.
"Naruto?! Naruto!!!!! Jsi tu?" volala a šla pořád hlouběji do lesa. Najednou kolem ní zapraskala větvička. Rychle se otočila, ale nikdo už tam nebyl. Instinktivně zaktivovala své oči,- a to co viděla ji dost vyděsilo. Kolem ní bylo asi pět stvoření, podobných člověku, ale mněli na sobě příšerné otrhané oblečení a z úst jim vyčnívaly tesáky. Hinata zpanikařila,- přeci jen jediné co mněla byl její základní instinkt, a ten jí v téhle bitvě moc nepomáhal. Když už byla zoufalá, z plných plic vykřikla-
"NARUTO POMOC!!!!"
Naruto, který se zrovna krmil na jedné srně, to zaslechl, a okamžitě vyrazil za hlasem. Běžel jako šílený, a když doběhl uviděl Hinatu obklopenou těmi upíry. Už by jí mohli dávno zabít, ale oni se o ní začali mezi sebou prát, a až to tak nevypadá, Hinata byla zmlácená nejvíce.
Naruto se tam mezi ně vrhnul a bránil Hinatu všemi svými silami. Nakonec se mu je přeci jen podařilo zahnat.
"CO JSTE TU SAKRA DĚLALA!! MOHLI VÁS ZABÍT!!"-rozkřičel se naruto až se Hinata rozklepala strachy.
"Pro-promiň já jsem tě hledala."
Naruto se trochu sklidnil a už klidným hlasem odpověděl.
"Já jsem lovil, mněl jsem hlad."-řekl a utřel si ještě krvavou pusu.
Hinata když to viděla se vyděsila. Vytřeštila oči a ustoupila o krok dozadu.
"Heh, nebojte, to je srnčí krev."-uklidnil jí Naruto.
Hinata se usmála a řekla-"Naruto, prosím, říkej mi Hinato.."
Naruto se zarazil, ale potom se na ni mírně usmál. To Hinatu zahřálo u srdce.
"No, Hinato, mněli bychom se vrátit, Sakura a Tenten jsou tam samy, mohlo by se jim něco stát."
"Máš pravdu, ale, nechceš se nejdříve najíst? Určitě jsem tě vyrušila."
"Dobře, ale pojď se mnou, samotnou tě tu nenechám."
Hinata se trochu začervenala a hned sklopila hlavu, aby to nebylo vidět. Teprve když naruto zopakoval otázku přikývla. Chtěla jít za ním, ale on jí místo toho vzal na záda.
"Naruto?! Co to děláš?!!"
"Takhle tam budeme rychleji." - řekl a už běžel ohromnou rychlostí na místo, kde nechal svojí večeři. Ale nebylo to nic platné, za tu půl hodinku až tam po srnce zbyla jen hromádka kostí.
"Tak to vypadá, že dneska už žádnou srnu nenajdu. Tak jdeme zpátky ne?"
"Naruto! Počkej, za to můžu já! Já ti nějakou srnku najdu chceš?"
"Jak mi jí chceš asi najít?!"
Hinata navřela oči a chvíli se soustředila. Když je otevřela viděla všechno, ptáky na obloze, myši pod zemí, ale ona se soustředila na jiné zvíře. Usilovně pátrala, až ho uviděla.
"Vidím ji, srnku, asi půl kilometru odsuď, tamtím směrem!" -řekla a ukázala prstem kudy se má Naruto rozeběhnout. Ten neváhal a okamžitě vyrazil, ani ne do deseti minut byl zpět a táhl i zardoušenou srnu.
"No páni, nikdy bych nevěřil, že ji dokážeš najít. Děkuju." - řekl Naruto a začal jíst. Hinata se na něj mile usmála a pozorovala ho. Bylo to zvláštní, on byl predátor, přirozený nepřítel lidstva, ale ona se ho nebála, měla v něj důvěru a ……..měla ho ráda. Když dojedl vzal Hinatu zpět do tábora. Tam Tenten ještě trochu ošetřovala Sakuru a potom všichni vyrazily. Zbývalo jim málo času do západu slunce, ale vlastně to bylo jedno, v té části kde teď byli slunce nikdy nesvítilo, a navíc byli v lese, i kdyby svítilo, koruny stromů by paprsky slunce nepropustily. Běželi celou tu dobu, jako zázrakem se zachránil Itachi, Sakuřin oddaný kůň, na něm jeli Sakura a Tenten. Naruto běžel vedle nich a na zádech nesl Hinatu.
"Naruto, mohli bychom si tu odpočinou? Bolí mně ruka."
Naruto zastavil sundal Hinatu a podíval se na její ruku, - byla celá modrá a pořád tam byla ta ošklivá rána co jí udělal Naruto.
"Promiň Hinato, já jsem nechtěl, nemohl jsem to zastavit."-omlouval se provinile Naruto.
"Já vím že za to nemůžeš! Nic ti nevyčítám."
Tenten seskočila z koně a přiběhla k Hinatě.
"To je moc ošklivá rána. Budeme se tu muset utábořit. Musím ti to ošetřit."
"Děkuji." - řekla mile Hinata a usmála se na Tenten.
"Půjdu pro dřevo, na oheň, zvládnete to tu samy?" - ptal se Naruto.
"Jasně Naruto, víš přeci, jak umím zacházet se zbraněmi." - řekla Tenten a dále se věnovala Hinatině ruce. Naruto přikývl a zmizel. Sakura chtěla dolů za nimi, ale nemohla přehodit tu nohu přes sedlo.
"Itachi, prosím, mohl bys…."
Ještě to nedořekla a kůň si začal opatrně lehat. Sakura mohla tedy bezproblémů "dolést" až k holkám.
"Neboj se Hin, jen co naberu síly, všechno vám uzdravím!!"
"Ty to všechno dokážeš vyléčit?!!"
"No ano, nezůstane ti tam ani jizvička!"
"No páni, ty jsi úžasná, a Tenten, ty dokážeš bojovat se zbraněmi?!"
"Ano, moc ráda tě to naučím jestli chceš."
"To by bylo úžasné!! Děkuji!" - najednou ale ta překrásná idylka skončila. Jak Sakura tak Hinata se na sebe podívaly s obavami v očích.
"Co se děje Sakuro?" - zeptala se Tenten.
"Blíží se problémy, velké problémy…………………."

Další díl: Naruto se bojí, přichází nezvaný host…. - čarodějka

láska s krvavou příchutí... 3

15. března 2009 v 16:48 | Titany |  láska s krvavou příchutí
sory lidi, ale nedalo se to tu vydržet, natož tady psát povídku, ale teď se budu snažit přidávat nový díly... i mořský pany

Bylo to jako když do ohrádky s jehňátkem vypustili lva.

Hinata se krčila na druhé straně arény, ale co to bylo platné, odtamtud nebylo úniku. Naruto, který už nad sebou nemněl žádnou kontrolu, jakoby si s ní jen pohrával. Když se Hinata snažila běžet doprava, skočil před ní a znemožnil jí to. Když se snažila běžet doleva, udělal to samé. Najednou po ní Naruto seknul svým drápem. Stříbrný meč co jí dala Sakura letěl vzduchem a zmizel jim z dohledu. Hinata stačila uskočit, ale na její ruce se začaly objevovat pramínky krve. Přes její levou paži se objevila hluboká rána od Narutova drápu. Ztratila rovnováhu a pomalu se propadala do tmy….
(venku u Sakury)
Sakura stála před arénou a přemýšlela, jestli udělala dobře. Najednou něco uslyšela. Slaboučký praskot větviček. Podívala se,- a proti ní stál Sasuke i se svým tatíkem….. - Orochimarem.
S-s-s-slyšel ssem, že ssste našššli druhou cikánku. Tak ssssem ssse na ní přišššel podívat.
Syčel Orochimaru.
Vypadněte, nebo vás zabiju!!!
Ale, ale, myslíš, že nás dostaneš oba? A ještě ti mám co oplácet. Ta ošklivá rána z minula dost bolela. A navíc, dneska nejseš ani ozbrojená!
Odvrátil Sasuke. Najednou se ale před Sakuru do země zapíchla katana, co dala Hinatě. Byla celá od její krve.
HINATO!!
Zakřičela Sakura, ale bylo to zbytečný. Jakmile ti dva ucítili Hinatinu krev, začali se měnit.
Hin! Prosímtě, vydrž, zachvíli jsem u tebe!
Ale Hinata se zatím propadala čím dál více do tmy. Když tak padala, slyšela hlasy.
Hináto! Hináto! Vzpomeň si zlatíčko! Tak si vzpomeň!
M-mami?
Zlatíčko, musíš poslouchat své srdce, povede tě. Nech se vést, naslouchej svému srdci! Nech se vést!!!!
Ten hlas pomalu ztrácel na síle, až se ztratil úplně.
Najednou se Hinatě všechno vybavilo, její minulost, její vzpomínky…. Byly to jen útržky paměti, ale pro ni to znamenalo více než záchranu života. Viděla tam sebe, malou Sakuru, jejich maminku, i jejich malého bratránka, kterého už nikdy neuvidí. Jejich otce, kterého taky už nikdy neuvidí. Viděla i tu noc, kdy ji unesli. Viděla kdo ji unesl. Najednou se tma ale začala ztrácet, a ona uviděla Naruta. Vzpomněla si na matčina slova, zavřela oči, a nechala se vést srdcem. Když znovu otevřela oči. Opět uviděla energii, proudící v Narutovi. Zase viděla i za sebe. A tak pomalu přistupovala blíž. Naruto se na ni nechápavě podíval, ale rozběhl se proti ní s jediným úmyslem. Hinata, jako by ho ani nevnímala,.. šla dál. Když už byli od sebe jen pár metrů, Hin uskočila, a něžně pohladila naruta po tváři.
Naruto, už je konec, uklidni se…
Jakmile, ale tohle řekla zarazila se. Její hlas byl jiný, takový jemný a něžný. I její vlasy byly jiné. Už nebyly rovné, ale byli lehce zkroucené a černější. Vypadala nádherně. A její hlas…. Když ho Naruto uslyšel, jako by ho to uklidnilo… pomalu a poslušně přišel k Hinatě. Její krev už ho tolik nevábila,… Jeho mysl, jakoby se vyčistila. Pomalu se vracel do normálu. Když uviděl Hinatu, že je na živu, tak se mu rty protáhly do úsměvu. Přišel k ní a objal jí. Hin nejdříve nevěděla proč to dělá, ale potom musela syknou bolestí, protože jí Naruto zmáčknul zraněnou ruku. Hned jí pustil, a podíval se na ní.
To jsem ti udělal já?
Hinata jen přikývla.
Já,- moc mě to mrzí, já…
To je dobré, ty jsi za to nemohl.
Zarazila ho Hinata a pohladila ho po vlasech.
Naruto okamžitě utrhnul kus ze svého trika a ovázal jím Hinatinu ruku. Když jí to ale chtěl uvázat i provázkem, Hinata ho zastavila.
Jé Naruto, mohla bych si to vzít?
Jistě.
Hinata si vzala šňůrku, a ovázala si jí kolem pasu.
Ták tohle je lepší. Pochválila si Hinata pásek a mile se usmála na Naruta.
Toho její úsměv hřál,… tak strašně příjemně hrál na srdci. Bylo to zvláštní. Vždyť on jako upír by nemněl nic cítit, ale přesto….. u ní se cítil tak dobře, chtěl být s ní. Chtěl jí chránit.
Na druhé straně ale situace nevypadala tak hezky.
Sakura bojovala jak mohla, ale její mysl byla příliš zatemněna strachem o Hinatu. I s plným soustředěním by to bylo těžké, vždyť proti ní stáli dva nejsilnější,….. Sakura už mněla dost ran a byla hrozně vyčerpaná. A tak se stalo, že jí Sasuke zlomil ruku a propíchnul nohu jejím mečem. Sakura to nevydržela a vykřikla bolestí.
SAKURO!!!! To ne, Naruto, mohl bys nás odsuť dostat?
Nevím, pokusím se.
Najednou se kolem Naruta začal točit vítr. Hinata to nechápala a tak znova aktivovala své oči. Docela se vyděsila toho co právě viděla. Naruto držel kouli plnou energie v ruce! Rozběhl se proti kovovým dveřím. Když do nich narazil, odhodilo ho to o několik metrů daleko, ale ty dveře povolili!!! Hinata se okamžitě rozeběhla za Narutem.
Naruto! Jsi v pořádku?!
Ano, jsem. Honem jdeme, za vaší sestrou!
Naruto se s obtížemi zvedl a běželi ven. Když byli v bráně, viděli jak se Sasuke sklání nad vyčerpanou Sakurou a chce jí kousnout.
Naruto!
Naruto pochopil a jen přikývnul. Obrovskou rychlostí doběhl k Sasukemu a odkopl ho od Sakury. Postavil se před ní a výhružně vrčel.
Naruto! Co je s Hinatou, co jí je? Není mrtvá! Tak odpověs!!!! No tak co je s ní?!?!
Klid sestřičko, já jsem tady.
Ozval se zezadu líbezný hlas.
Neboj se, já to zvládnu.
Ne! Hinato, oni jsou moc silní! Musíš utéct! Honem!
Ale ale, kdopak to tu je? No, i kdybys už mněla tu moc, stejně nemáš žádnou zbraň.
Zašklebil se Sasuke a katanu co držel v ruce jedním pohybem zlomil.
Ano, to bylo působivé, ale musím vás opravit pane,…. Já mám zbraň, a ne jen jednu. Za prvé, jak tak koukám na Naruta, tak ten mně budě chtít asi chránit. Za druhé, mohla bych vás zničit jen s mojí vlastní silou, ale když chcete abych mněla nějakou zbraň no tak prosím,…
Řekla Hinata. Zavřela oči a pomalu si z pod korzetu vyndávala černý kožený bič. Když znovu otevřela oči, byla připravená k boji.
Než začneme, ráda bych vás poprosila, abyste odešli, protože když ne, nejspíš vás zabiju.
Na její slova se oba začali příšerně smát.
No, jak chcete, já vás varovala. Řekla Hinata a pustila do biče svoji energii.
Naruto, odnes prosímtě sestřičku někam do bezpečí. Naruto poslechl a Hinata se pomalu začala přibližovat k Sasukemu a Orochimarovi.
Ti se za ní rozběhli, a každý na ni útočil z jiné strany. Hinata zavřela oči, pevně sevřela bič do své zdravé ruky, a lehounce, ale přesto intenzivně se začala točit na špičkách. A jak se tak točila, točil se i ten bič kolem ní. A protože byl naplněný Hinatinou energií, tak nabíral neuvěřitelnou sílu. Sasuke s Orochimarem se ale nezastavili, běželi dál proti hinatě. Když už chtěli vyskočit a vrhnout se na ni, její energie je odhodila hodně daleko. Když se oba zvedli, bili celí pořezaní. Zvedli se jen s velkými obtížemi, ale hned jak to dokázali, utekli. Hinata upustila bič na zem a běžela za Sakurou.
Jak je jí Naruto?
No, vypadá to že jí propíchli nohu a asi má zlomenou ruku. Musíme jí odnést do tábora, vaši lidé jí určitě vyléčí.
Pomůžeš mi s ní Naruto?
Jistě.
Naruto opatrně vzal bezvládnou Sakuru do náruče a běželi do tábora. Když tam ale došli, nikdo tam nebyl. Tedy alespoň nikdo živý tam nebyl………



Co se stalo v táboře? A kdo teď pomůže Sakuře? A kdo tenkrát unesl Hinatu?
To se dozvíte v příštím díle!

a končim!!!!!!!!!!

7. března 2009 v 19:48 | Titany
TAK LIDI. NIC PROTI VÁM, ALE DNESKA MNĚ TEDA DOŽRALI!!!!!!!!
ZA VŠECHNO MŮŽOU RODIČE, JE MI TO LÍTO, ALE TAK STRAŠNĚ MNĚ SEŘVALI A NEJHORŠÍ NA TOM JE, ŽE NEPRÁVEM!!!!!!
NEKONČIM NA TRVALO, ALE ASI TAK JEDEN, NEBO DVA TÝDNY NIC NEPŘIBUDE,...
LE MI TO LÍTO............. SBOHEM.
TITANY

láska s krvavou příchutí... 2

6. března 2009 v 21:04 | Titany |  láska s krvavou příchutí

Promiňte, že to tak trvalo,.... ale znáte to,... něco do toho vlítlo.
no nic, užijte si to :D




Jakoby se zastavil čas,… najednou se přes ní přehnal lehký vánek, a Hinata ucítila omamnou vůni. Najednou už necítila žádný tlak, nikdo ji nedržel, byla volná, ale proč? Podívala se a kousek od ní mezi sebou bojovali dvě postavy - ten muž co jí napadl a nějaký další blonďatý kluk, nebo spíše už také muž. Sehnuli se a výstražně na sebe vrčeli, dokud mezi ně někdo nehodil dýku…
"Děkuji Naruto,- ale teď už radši běž!"
Ozval se líbezný hlas za Hinatou. Když se otočila, strnula na místě,- jakoby sama Afrodita sestoupila z nebes a svým líbezným hlasem zastavila boj. Naruto i Sasuke se napřímili a oběma se do očí vrátila jejich barva. Za Hinatou stála dívka jejího věku. S jejími vlasy si pohrával vánek a nesl její vůni až ke klukům. Jen co se Sasuke nadechl, vrátila se mu jeho krvežíznivost.
"Naruto, už jdi!!!"
Dívka poslední slova vykřikla tak hlasitě, že to se všemi až trhlo. Otočil se a odcházel pryč, ale zastavil se u Hinaty. Jakmile ti dva navázali oční kontakt, bylo téměř nemožné tu chvíli něčím přerušit. Hinata nikdy neviděla jasnější modř, tak andělskou tvář - bezchybnou, milou a přesto mužskou. Už chtěla něco říct, ale to jako by ho probralo, a za pár sekund zmizel mezi stromy. Hin byla jako v tranzu. S ním pocítila to překrásné mravenčení v každičkém svalu, i motýlky v břiše, i strach svírající myšlenky. Dala by všechno za to, aby ten pocit mohla cítit, byť jen o chvilinku déle. Z jejího snění jí ale vyrušil souboj, který doposud vůbec nevnímala. První, čemu se ale podivila, že dívka s ním bojuje pomocí svých pěstí, a to i přes to, že má na zádech připevněný meč. Ale touto otázkou se nezabývala příliš dlouho. Dívka totiž omylem trefila kmen stromu - ten se v okamžiku proměnil na hromadu třísek. Tu se k ní Sasuke dostal příliš blízko, a to byla jeho největší chyba. Dívka vytáhla stříbrnou dýku a pokusila se ho s ní bodnout do srdce, ale pouze ho zranila. Sasuke s řeznou ránou na hrudi raději ustoupil. Růžovláska zandala dýku a šla za Hinatou. Ta se nejdříve trochu bála, ale potom dívce začala přeci jen věřit, - nic jiného jí ani nezbývalo.
"Ahoj, já jsem Sakura, Ty jsi Hinata viď?"
Hin jen kývla hlavou.
"Vím že to zní divně a že mi asi nebudeš věřit, ale já jsem tvá sestra. Pocházíme obě ze starého a velice váženého cikánského rodu, a jsme něco jako princezny, ale u nás nikdo tento titul nepoužívá. To ale není podstatné. Ten muž, co tě tu napadl, jak už asi víš, byl upír - Sasuke Uchiha. Snažil se tě zabít, protože ty jsi jediná, kromě mě, kdo ho může zabít. Vím že se cítíš hrozně Hinato, ale my dvě jsme byly předurčeny k závěrečné bitvě. Opravdu si nevzpomínáš?! Vždyť jsme byly pořád spolu! Nic nás nemohlo rozdělit!!"
Hinata jen trochu vyděšeně šeptla.
"N-ne, promiňte."
Sakura se zarazila, ale potom usoudila, že teď nemá cenu jí cpát do hlavy něco, co teď asi stejně nepříjme. Nemá cenu jí teď vysvětlovat, pro co byly předurčeny. Došla k Shikamarovi, hodila ho na koně a řekla: "Pojď, musíme do tábora, než začne noc."
Hinata chvíli stála a koukala s otevřenou pusou na to, jak snadno přehodila asi sedmdesátikilového Shikamara jen tak lehce na koně,… ale když se jí Sakura začala pomalu vzdalovat rychle se za ní rozběhla. Rozhodně neměla v plánu se tam zdržovat byť jen pár sekund sama. K večeru dorazili do tábora. Všude byly maringotky, hořely tam ohně, muži hráli na podivné nástroje a ženy cinkaly s tamburínami, zpívaly a tančily okolo ohňů. Měli na sobě sukně (podobné španělským) a černý korzet. Měli volně rozpuštěné vlasy a v nich měla každá dívka zapletenou květinu - nad levým uchem. Jakmile uviděli Hinatu, začali se radovat ještě více a hned se k ní všichni sesypali. Ale Sakura je hned všechny okřikla a zavedla Hinatu k sobě.
"Tady máš čisté šaty,- a teď jdi spát,- zítřek pro tebe bude snad nejhorším dnem celého tvého života."
Řekla Sakura a smutně sklopila pohled směrem k podlaze, když si uvědomila, co musí zítra udělat. Nakonec popřála Hinatě dobrou noc a odešla. Hinata se bezmocně svezla na zem,.. bylo jí hrozně. Byla sama, ztracená někde v rumunských lesech a chce jí zabít upír. A další zpráva - upíři existují a ona je předurčená s nimi bojovat! Jaká ironie,- vždy se bojům vyhýbala - tuze se bála sporů a rvaček, vždycky se rozklepala když na ní někdo třeba jen nepatrně zvýšil hlas. A ještě se dozvěděla, že vlastně není Hyuuga ale že je to cikánka - nezná své rodiče a má sestru. Sestru, kterou vůbec nezná a na kterou si nevzpomíná. Bezvládně spadla na postel, schoulila se do klubíčka a začala usedavě plakat,- a plakala by snad i celou noc, kdyby neusnula z vyčerpání. Spala
hlubokým spánkem, nevnímala hluk, ani to, že se na ni skoro celou noc někdo díval. Ráno jí probudil dusot koňských kopyt a hlasité ržání. Podívala se z okýnka a uviděla nádherného černého hřebce, jak se vzpínal na zadní a bránil se jakémukoliv fyzickému kontaktu s lidmi. Musel se vzpínat asi hodně dlouho, srst se mu nádherně leskla pod jeho potem, ale hřebec ani trochu nepolevil ve svém odhodlání. Hinata rychle otevřela dveře maringotky a běžela se podívat blíže. V tom se tam ale z ničeho nic objevila Sakura. Měla oblečení jako každá dívka v táboře, šarlatovou sukni a černý korzet. A stejně tak jako když ji Hinata viděla prvně, tak vypadala naprosto nádherně. Vběhla ke koni do ohrady. Hinata se vyděsila a chtěla za ní, ale jeden muž jí zastavil a jen pokynul hlavou k tomu aby se dívala, mohla tedy jen stát a nečině přihlížet. Sakura se pomalu blížila ke koni, který byl pořád neklidnější. Nervózně pohazoval hlavou a hrabal přední nohou. Sakura od něj byla asi tak dva metry, když v tom se vzepjal, a chtěl Sakuru udupat,..ta tam ale pořád stála, jako přikovaná, teprve když už mněla jeho kopyta pár centimetrů nad hlavou, hbitě uskočila. Takhle to šlo docela dlouhou dobu, vždy když už jí hrozilo nebezpečí se bleskurychle přemístila jinam, a vždy když se vyhnula jeho útoku, tak ho pohladila. Nakonec se zastavila před ním a hleděla mu do očí. Kůň lehce sehnul hlavu a sklopil uši dozadu. Sakura ho lehce pohladila po šíji a zašeptala mu do ucha- " Ty jsi silnější než já, ale nejsi hbitější. Potřebujeme se oba abychom tu přežili, pomůžeš mi tedy?" Kůň nervózně vystartoval a přešlapoval na místě, po chvíli přicházel volným krokem k Sakuře a lehce si otřel hlavu o její hruď.
"Hodný kluk, - budu ti říkat Itachi."
Řekla Sakura a odvedla ho. Hinata chvíli nevěřícně koukala na to co všechno se tam právě odehrálo a ničemu nemohla uvěřit. Všichni se vrátili ke své práci a tak i Hinata se vrátila do maringotky. Umyla se, a oblékla si ty šaty, co jí Sakura připravila, ale ta sukně jí byla poněkud velká a i přes pevně stažený korzet jí padala. Dívala se tedy po nějakém pásku, ale jediné co uviděla, byl černý kožený bič.
"No co mám dělat?" - řekla a omotala si ho kolem pasu,- a - ono to pomohlo! Nebylo to sice ideální, ale drželo to! Ještě chvíli se upravovala a potom vyšla ven. Jakmile se ale objevila před maringotkou, příšerně se vyděsila…..
Všichni se zastavili a dívali se na ni, jakoby,…jakoby,… - no ten jejich pohled se snad nedá ani popsat. Jen tam tak stáli a zírali. Kdo něco držel v rukách, tak to upustil na zem spolu se svou bradou. Hinata okamžitě zrudla, ale jak se patří pořádně!!! Chtěla něco říct, ale jaksi nenacházela slov. Vtom tam přišla Sakura i s tím blonďatým mužem. Jak ho ostatní uviděli, okamžitě se odebrali do svých přístřešků a všechno zabednili. Zůstali tam pouze oni tři. Jakmile Naruto uviděl Hinatu nemohl z ní odvrátit pohled,.. bylo to snad ještě silnější než posledně. Najednou však zavál vítr. Hinatiny vlasy , jakoby chtěli pohladit blonďatého chlapce po tváři, ale jakmile se nadechl její vůně, všechno se změnilo. Jeho oči, nádherně modré oči celé zčernaly. Naruto se okamžitě chytil za noc, a bylo vidět že se drží celou svou silou, aby něco neudělal.
"Dobrý Naruto?"
Zeptala se starostlivě Sakura.
"Jo, snad jo…. Ale čím dřív vypadnu, tím líp."
"Promiň ale budeš tu muset zůstat déle, je mi to líto, ale Hinata si musí vzpomenou, a ty jsi jediný, kdo nám může pomoct!"
"Cože?! Ale jestli tu zůstanu, tak jí zabiju!!!!"
"Právě to ona nesmí dovolit! Jestli se teď nenaučí bránit, bude do tří dnů mrtvá!"
Naruto jen smutně svěsil hlavu.
"P-promiňte, c-co to, o čem to tu mluvíte?"
Zeptala se roztřeseným hlasem Hinata.
"No to si ze mě děláš srandu ne? Ona že se má postavit mé pravé síle?! Zabil bych jí do jediné minuty!!!!!"
Už skoro křičel Naruto.
"Tady ale není jiná možnost!!!! Uvědom si laskavě, že pokud se nenaučí ovládat svou sílu, bude mrtvá tak jako tak,- a ty Naruto,.. já věřím, že až to zvládne, dokážeš se udržet…… veřím ti Naruto.."
"Ale co když to nevyjde?!"
"Tady ale není jiná možnost, musíte bojovat."
Všichni tři tedy šli,… Naruto byl úplně zticha a zamyšleně hleděl do země. Sakura vysvětlovala Hinatě, co teď právě bude muset podstoupit. Zanedlouho přišli k rozlehlému placu, který byl obehnán silnou hradbou. Vzhledem to připomínalo obrovskou arénu.
"Hin, je mi to moc líto,..jediné co ti teď můžu říct je,- buď opatrná, řiď se instinktem, a naslouchej svým citům, …..svému srdci. A ty Naruto,…… věřím ti, snaž se příteli."
Na tyhle slova vytáhla Sakura meč, řízla Hinatu do dlaně, strčila jí ho do ruky, a oba je zavřela v aréně. Hinata se roztřeseně podívala na svou ruku, po které zrovna stékala další, z mnoha kapiček její krve - a vzápětí se podívala na Naruta. Ten měl skroucený obličej z křeče, jak se držel, ale nakonec s velkými obtížemi zařval na Hinatu.
"Uteč!!!!! Už se neudržím!!!!!!!"
Hinatě se rozšířili oči. Naruto se začínal měnit. Dopadl na všechny čtyři a okolo něj se začala objevovat oranžová barva. Narostly mu drápy zčernaly mu čárky na jeho tvářích, z úst mu začaly vyčnívat dva hladové tesáky a oči mu pohltila černá barva. Ještě naposled stačil vykřiknout na Hinatu : "UTEČ!!! Ale potom už nad sebou naprosto ztratil kontrolu.
Hinata tam stála jako přikovaná, dokud Naruto naposledy nezařval. To s ní cuklo a snažila se běžet na druhou stranu, ale co to bylo platné, když tam byli zavřeni. Nebylo odtamtud úniku. Bylo to jako když do ohrádky s jehňátkem vypustili lva.

Jak dlouho asi bude moct Hinata utíkat Narutovi? Dostane se z toho živá? A co vlastně dělá sakura ? proč se nesnaží radit Hinatě? Co se jí stalo?
…………….. To vše v příštím díle…………..

láska s krvavou příchutí... 1

4. března 2009 v 21:24 | Titany |  láska s krvavou příchutí
Ruka osudu je nemilosrdná, a proto kdo se straní svého poslání, dlouho nepřežije…..

Píše se rok 1798, a uprostřed hlubokých rumunských hor ožívají i vaše nejhrozivější představy. Náš příběh začíná ale úplně jinde, než v Rumunsku. Začíná u drobné dívenky se skleněnýma očima a tmavě modrými, až načernalými vlasy. Hinata Hyuuga byla potomkem velice mocné rodiny, stal se z ní vzor dokonalé dívky. Byla krásná, slušná, vlídná, milá, měla dobré chování i vzdělání, ale přesto byla něčím jiná. Byla neobvykle rychlá, silná a vytrvalá, a někdy dokázala vidět i to, co si nedokázala vysvětlit.
Jednoho dne se procházela po tržišti, když tu si všimla mladíka sedícího v temném rohu budovy. Byl zvláštně oblečený a své vlasy měl svázané v culíku. Něco k němu pocítila, něco zvláštního jí k němu táhlo, a tak k němu pomalinku kráčela. Její kroky byly lehoučké, jakoby váhala nad každým svým dalším krokem, jakoby šlapala po peříčkách. Byla od něj asi 3 metry, když v tom k ní zvedl hlavu. Jeho zorničky se zúžily při pohledu na její tvář. Téměř okamžitě si kleknul na kolena, ruce dal před sebe a sklonil hlavu až k zemi.
"Princezno Hinato, konečně jsem vás našel, váš lid vád potřebuje a teď více než kdy předtím!"
Hinata se zprvu zarazila nad jeho oslovením - princezno - ale potom, kdoví kde sebrala odvahu a zeptala se.
"Promiňte, ale jaký můj lid, a kdo vlastně jste?"
Muž se na ni nechápavě podíval,… najednou jakoby mu svitlo a co nejjednodušeji začal vyprávět.
"Princezno, jste členem královského rodu v Rumunsku, máte sestru a bratrance, více příbuzných už vám ale bohužel nezbylo. Já jsem Shikamaru, velitel osobní stráže, - vaší osobní stráže. Když jste byla malá, unesli vás a prodali, od té doby vás hledáme. Prosím, pojďte se mnou!"
Hinata si myslela, že je to blázen a tak se mu zdvořile omluvila a snažila se co nejrychleji dostat pryč, ale ten muž ji sledoval. Sledoval ji až k jejímu domu. Doma poté byla nesvá a pár dní se bála vyjít ven. Nakonec jí ale strach přešel a chystala se ven na ples, který se mněl konat v domě asi 200 od jejich. Hinata si kočár nebrala, řekla si, že ten kousek přez park zvládne i pěšky, a tak když už byla připravena, vyšla. V polovině parku ale uslyšela zvuk. Zastavila se a dívala se na všechny strany, ale nikde nikdo nebyl. Řekla si že to nejspíše byla jen veverka a šla dál. Ušla ale sotva tři kroky, když v tom někdo rychle vyběhl z lesa, omráčil jí a unesl. Když se Hinata probrala, jela na koni, ale i s tím mužem, - Shikamarem. Chvíli se na něj dívala, ale pak si uvědomila, že nejede sama, ale on jí držel v náručí!!!
"Co - co to děláte?"
"A,- princezno, už jste vzhůru? Je mi to opravdu velice líto, ale musím vás přivést zpět a třeba i násilím."
Hinata nic nechápala a snažila se vymanit z jeho sevření, ale až teď si všimla, že je svázaná.
"Princezno, prosím, uklidněte se!" - řekl Shikamaru, ale Hinata se nedala…
"Proč?! Co se mnou chcete dělat?!"
"Musíte zachránit svůj lid - vy, s vaší sestrou jste jediné, kdo s nimi může bojovat."
"A s kým?"
"s upíry.."
"Nebuďte směšný, něco takového jako upír neexistuje."
"Vím, že mi nevěříte, ale prosím vás, zkuste si vzpomenout, nikdy jste nedokázala něco, co jste si nemohla vysvětlit?! Vaše síla, vytrvalost, hbitost, sluch, zrak?"
"Ale to je naprosto normální! A už mně konečně pusťte!!"
Shikamaru zastavil, vysladil Hinatu na druhého koně, co běžel za nimi, ruce jí ale nechal svázané a vyrazili dál.
"Princezno, vím, že je to pro vás strašně rychle a mnoho věcí, ale věřte mi, Vy jste cikánská princezna z rodu okami, (znamená vlk). Vy a vaše sestra - byly jste předurčeny ke konečné bitvě."
"Naprosto nevím, o čem to tu mluvíte."
Podotkla tiše Hinata, a sklopila oči.
"Porozumíte princezno, jen co si vzpomenete."
A tak na koni putovali, hodně překážek zdolali, až se dostali do dalekých a hlubokých lesů rumunské země. Projížděli temným lesem, Hinata už dávno neměla pouta. A proč taky,… byla v neznámém kraji a sama, útěkem by nic nedokázala. Byli uprostřed hlubokého lesa. Koruny stromů byly tak husté, že skrz ně neproniknul sluneční svit. Najednou Hinata zděšeně vykřikla.
"Co se děje princezno?"
"J-j-já nevím - asi - Něco se blíží…"
"A kruci, - Honem pospěšte si!!"
Křikl na Hinatu Shikamaru a pobídl koně do slabin. Hinata, ač vůbec nevěděla co se děje, neváhala a rozjela se za svým "únoscem". Jeli tryskem, jakoby se snažili uniknou samotnému ďáblu,- a nebyli daleko od pravdy. Jeli pořád rychleji a rychleji, ale koně se najednou prudce vzepřeli. Shikamaru se tak tak udržel v sedle, ale Hinata přepadla a letěla vzdechem dobrých pět metrů. Velice tvrdě dopadla na zem a chvilku se nemohla hýbat.
"PRINCEZNO!!" - vykřikl Shikamaru a ihned seskočil z koně a běžel za ní.
"ÁÁááá, tak už jste našli druhou cikánku,..no,.. tak tohle bude zajímavé. Jak asi bude chutnat její krev?"
Ozval se zpoza stromu velice chladný hlas. Hinata se vyděsila, protože ten hlas byl jen kousek od ní. Chtěla natočit hlavu a podívat se, komu patří, ale nedokázala to - její tělo se ještě nevzpamatovalo z toho nárazu.
"Jdi od ní! Ty pekelný štvanče!"
Křikl na něj Shikamaru a běžel proti tomu muži. Ten se pomalým a vznešeným krokem pomalu blížil k Hinatě. Měl havraní vlasy a oči černější než nejtemnější noc. Černé kalhoty, černý plášť,-i černý meč za jeho opaskem. Jediné, co na něm nebylo černé byla jeho košile, košile se znakem jeho klanu,- klanu Uchiha. Shikamaru se proti němu zkusil postavit, ale byl odhozen jako nějaká loutka. Muž znovu obrátil svou pozornost na dívku ležící na zemi. Pomalu se k ní přibližoval a do očí se mu postupně dostávala rudá barva- barva krve. Hinata se už mohla trochu hýbat a tak se snažila doplazit se zpět ke koním, ale on už u ní byl a skláněl se nad ní. Jeho špičáky nu rostly a s nimi i jeho lačnost po krvi. Hinata se příšerně bála, a tak vzala svou poslední sílu a odvahu a oběma rukama mu zatlačila do hrudi ve snaze ho od sebe odstrčit. Stalo se ale víc než jen to… Muž odletěl více než deset metrů a zarazil se o nejbližší strom. Překvapeně se na ni podíval a těžce se zvednul. Hinata se také jen s obtížemi zvedla ze země. Postavila se na nohy a snažila se uklidnit…. Najednou jakoby se v ní něco probudilo - její instinkt jí napovídal… zavřela oči, a když je znova otevřela, její oči byly jiné i viděla jinak. Dokázala vidět jeho energii! Také viděla i za sebe!! Muž se zamyslel a na místě zmizel, ale hned na to se bleskovou rychlostí objevil před Hinatou. Povalil ji na zem a zablokoval jí ruce. Pomalu natahoval hlavu k jejímu krku… Hinata už jen čekala na ten okamžik, na konec tohohle trápení, téhle noční můry,..čekala,… ale nic nepřicházelo. Otevřela oči a ty se střetly s těmi jeho - bylo to zvláštní, ale zase měl v očích černou barvu. Její bílé oči se utápěly v jeho černých, jakoby ji prohlížel myšlenky, jakoby jí hypnotizoval. Najednou se mu zase v očích objevila barva krve a z úst mu vyrazili špičáky. Právě se chystal kousnout, narušit tak Hinatin bezchybný krk. Ucítila lehoučký vánek a omamnou vůni. V tu chvíli se zastavil čas……………………………..

nová povídka

4. března 2009 v 17:51 | Titany
Tak jo lidi, bude tu nová povídka:
Láska s krvavou příchutí...

hl. postavy- hinataXnaruto sakuraXsasuke

děj:
Hinata žije celkem slušný život se svou rodinou v rusku.... všechno se ale pokazí, když je unesena jedním ze svých "poddaných" a míří do hlubokých lesů rumunska,... kde se má sejít se svou skutečnou rodinou,.. bohužel už jí zbyla jen její sestra,... hinata si ale nic nepamatuje,...ani to kdo je, svou rodinu, domov,... vše se začíná zamotávat o něco víc, když jí i jehího únosce napadne upír.... dívka si musí vzpomenout na vše co zapomněla, a co nejrychleji musí ovládnou svou sílu,... v rukou její sestry a ní, leží osud nejenom jejich rodu, ale i jedné ztracené duše, která bude s hinatou více než zapletena..........

mořské pany - patálie s prostěradlem

3. března 2009 v 19:42 | Titany |  mořské pany proti konoze
takovej oddychovej dílek, je to celkem krátký, ale víc už dneska můj mozek nevyplodí.
a taky bych prosila nějaká komentáře.....pls, a mám začít s novou povídkou? o upírech??



Nastalo ráno,….. všude zpívali ptáčci a byl nádherný letní den.
Naruto se vzbudil jako první, ležel a díval se na hinatu, která spala s úsměvem na tváři a místo polštáře použila narutovu hruď. Připadal si jako bůh. Něžně ji pohladil po vlasech. Jako by ani ne,--- dotkl se jí tak lehce, jako když zavane vítr, a přesto se vzbudila.
Dobré ráno- hinata-chan. Jak si se vyspala?
Dobré naruto-kun, myslím že ty by jsi to mněl vědět lépe než kdo jiný.
Řekla a věnovala mu sladký polibek.
Hmm, tak takhle bych mohl vstávat každé ráno….
A co ti v tom brání.
Řekla, a šibalsky se usmála hinata.
Naruto se usmál, a zavalil hinatu přívalem polštářů. Začala neúprosná bitva. Ti dva se do povlečení tak zamotali, že už se ani nesnažili rozmotat, jen tak tam leželi a vychutnávali si pro ně, snad to nejkrásnější ráno ze všech.
U temari…..
Shikamaru se pomalinku vzbudil a díval se kde to je… najednou si vzpomněl na včerejší noc a díval se po temari, ale místo vedle něj bylo prázdné. Najednou se objevila ve dveřích i s plným tácem jídla.
Nesu ti snídani,….. dobré ráno….
Řekla s úsměvem.
Shikamaru na to jen nevěřícně koukal. Už ani nevěděl jak dlouho tomu je co mněl snídani v posteli, a už vůbec si nepamatoval, kdy na něj byl někdo po ránu takhle milý. Přeci jen, ženy z nara klanu jsou ženy z nara klanu. Usmál se, a když si temari sedla vedle něj objal jí a vášnivě políbil. Snědli snídani, osprchovali se, oblékli a protože už bylo něco kolem 10 hodiny, šli za narutem a hinatou. Zazvonili u dveří, ale nic,…. Zazvonili podruhé, ale stále nic, jen slyšely takové tlumené rány, jakoby něco padalo ze schodů,….. když už chtěli odejít, rozrazili se dveře a v nich stáli naruto a hinata, maximálně zamotaný do prostěradla, rozcuchaný, a nějaký takoví pomlácení….
Jak je shikamaru a temari viděli ve dveřích nevydrželi to a rozřechtali se na celý kolo. Shikamaru hodil nehoráznou hubu dolů ze schodů co vedli k hlavním dveřím a vyčistil jim obličejem rohožku. Temi se stačila chytit zábradlí, sjela na zem a svíjela se v ohromným záchvatu smíchu. Asi po pěti minutách toho měli oba dost, setřeli si slzy a šli dál.
Nevim čemu se tak blbě smějete, víte jak je těžký v tomhle po dvou sejít ze schodů?!!!!!!
Temi to opět nevydržela, sesunula se na pohovku a dalších pět minut jí nikdo nemohl uklidnit.
A proč jste si to teda nesundali?!
Vyptával se shiki.
No rádi bychom, ale trošku nám to nešlo, sme se nějak zamotali.
Koktal naruto.
Tentokrát dostal další ukrutnej záchvat shiki. Když se vysmál šel k nim, a pomohl je rozvázat, - ale ejhle, to prostěradlo bylo jenom jedno, a oni dva,… a nazí!!!!
Ale notak nestyď se naruto!! - řekla temi když zpozorovala v jaké situaci se oba nacházejí.
A to ani omylem!! Na narutovi toho tak asi uvidim!! Ať si to prostěradlo vezme on! Ať z toho taky něco mám!!
Řek uraženě shikamaru.
Jo tak to by se ti líbilo!!! Ani omylem, bude to naruto!!!!
Ne, hinata!!
Naruto!
Hinata!
Ti dva se tam hádali jako malí, o tom kdo bude nahej, a ani si nevšimli, že naruto celou situaci vyřešil. Vzal hinatu, která se ho chytla kolem krku a nohy mu omotala kolem pasu, takže na něm byla jako klíště, oba je omotal prostěradlem a už si to štrádoval nahoru po schodech do ložnice.
Temari a Shikamaru se na sebe jenom uraženě podívali, a čekali až ti dva sejdou dolů. Nakonec jako první přišla Hinata v narutovym tričku, které bylo, jak se patří vytahané, takže ho mněla spíše jako šaty. Uvařila jim čaj a začala se bavit s Temari o včerejší noci. Když ji ale Temi přestala poslouchat a dívala se pořád někam za ní do blba, nedalo jí to a otočila se tím směrem. Naruto si to zrovna štrádoval po schodech dolů, a mněl na sobě jenom kalhoty, takže bylo vidět jeho nádherně vypracované tělo.
Hinato, zlato, kde mam svoje triko??
Já sem si ho pučila, ale v koupelně máš další…
Jo, díky.
Když se vrátil, mněl na sobě uplně stejné triko jako to co na sobě měla Hinata.
Tak co shiki, čím jsme si zasloužili vaší ranní návštěvu?
No, ja myslel, že,… no myslíš že bychom mněli o sasukem říct Tsunade?
Já ti nevím. Ale asi ne.
Já bych navrhovala se vydat do lesa a alespoň jednoho z nich najít.
Řekla Temi.
Nojo, to by jsme mohli,… kluci by si vzali kariho, a my by jsme pluli vodou, alespoň ti všechno řeknu…. Tak jo, Temi, půjdete se Shikamarem za Tsunade a nahlásíte, že jdeme něco prozkoumat,…. Já a Naruto se zatím připravíme, ano?
Jasně tak my deme, v kolik se tu sejdeme?
No asi za půl hodinky….. - řekl naruto.
Fain, zatím,….-řekli a byli oba pryč.
No, půl hodina je sice docela krátká doba, ale dá se za ní zvládnout dost věcí.
Zazubil se na hinatu naruto.
Myslíš tím, se například osprchovat a připravit se na misi?
Naruto jen svěsil hlavu a na oko začal odcházet, ale najednou se zastavil, vzal spátečku, popadl hin za zadek, hodil si jí na rameno a pelášil s ní do ložnice. Tam položil hinatu a začal jí dobyvačně líbat.
Áááá naruto!!! Musíme se připravovat!!
Ale mně se nechce!!
Tak to ti budu muset pomoct!
Řekla a pohnula rukou, na to se z koupelny pustil z kohoutku proud vody, který postupně jakoby letěl k nim, kde ho hinata nechala spadnout na naruta, nechtěně ale taky polila i sebe, a tak se okamžitě změnila.
Ale, ale - tady to někdo tak trochu nevypočítal co?
Naruto, ty si koleduješ o další ledovou sprchu!!!
Naruto už potom raději nic neříkal a šel do koupelny,.. zatím co hin tam jen bezmocně ležela a čekala až oschne.
Ale ani Temari a Shikamaru někam moc nespěchali, u Tsunade to vyřídili celkem rychle, potom zašli k Temari, a dál……….( no však si to už domyslíte:X :X)
Z té domluvené půl hodiny, se nakonec stala dvouhodinovka.
Naruto vzal kariho a se shikamarem vyrazili. Holky se za nima ještě chvíli dívali, ale potom stejně skočili do moře a pokračovali po svém……

nové sb!!!!

2. března 2009 v 21:51 | Titany
tak a mám tu nové SB!!!! je to upa nádhernej blog!!! prostě se tam musíte juknou!!!
link je tady