kapitola 3.

7. listopadu 2009 v 14:45 | Titany |  knížka
Kapitola 3. Bolestivý odchod Jen co jsem vešla do chodby, uviděla jsem hrozný nepořádek. Matka s otcem se opět hádali. Když mně spatřili, okamžitě se na mně rozkřičeli. Na mou hlavu padaly nadávky typu jako "Co si o sobě myslíš? Ty se někde kurvíš, a tady není nic uděláno!" nebo "Tohle si zvykat nebudeš! Vždyť tě živíme!". Bolelo mně v krku, hlavu jsem měla jako střep a bylo mi strašně špatně. V duchu jsem prosila o pomoc. Jejich hlasy mě mučily a význam těch slov mě ubíjel. "Tak dost!!!" - zakřičela jsem ze všech sil, co mi ještě zbývaly. Oba se na mně zaraženě podívali. "To už stačí! Je mi sedmnáct, na všechno si vydělávám sama! Už to nevydržím! Vy se nechováte jako moji rodiče!" V tom okamžiku jsem ucítila bolest na levé tváři. Matka mi dala facku, ze které se mi otočila hlava na druhou stranu. Podívala jsem se jí do obličeje. Nebylo tam nic, než zloba a možná i nenávist. Otec na to nic neříkal, jen tam stál a díval se na mě pohledem cizího člověka. To mě přesvědčilo. Nic mně tam už nedrželo. Zhola nic. "Odcházím!" - zakřičela jsem a práskla s dveřmi jak jen to šlo. Dříve, než na má slova stačili nějak zareagovat, byla jsem venku a Tylerem a Ashley. "Prosím......pomoc...." - zašeptala jsem a spadla jsem na zem. Měla jsem strašně málo krve. Tyler mě rychle vzal a doběhl se mnou k nim domů. Položil mně zpátky na tu pohovku. "Dojdu ti pro vodu, vydrž." - řekla Ashley a někam odběhla. "Právě jsem utekla z domu." - šeptala jsem si pro sebe. "Utekla jsem z domu a ani jedna slza, ani jedna jediná." - opakovala jsem pořád dokola. Tyler mě chytil za ruku a snažil se mně utěšit, ale já ho nevnímala. Do pokoje přišla Ashley a nesla sklenici vody. Vypila jsem jí až do dna a snědla hamburger, co mi přinesl Will. Tyler odešel a nechal mě tam s Ashley samotnou. Začaly jsme se spolu bavit o mém životě. Povídaly jsme si spolu až do doby, dokud k nám nepřišli ostatní včetně Tylera, který se tvářil tak provinile, až jsem ho litovala. Ale ne jenom Tyler se tváři jako umučenec, všichni měli obličeje jako by šli na pohřeb. Nahánělo mi to strach. "Co se stalo? Co jste zjistili?" - ptala se ustaraně Ashley. Pan Swan se už nadechoval, ale najednou s zarazil. "Jak se vlastně jmenuješ?" "Jsem Kessidy" "Moc jsme toho nezjistili, ale něco už víme." - pokračoval. "Vaše situace sedí přesně na tu legendu. V dobách, kdy se v Transylvánii děly ty nejohavnější zločiny páchané stvořeními noci, se mezi lidmi začala šířit tato pověst. Mladá upírka jménem Aress, nedělala nic jiného než jen zabíjela pro zábavu. Chodila po nocích po vesnicích, po hostincích a vybírala si tam své oběti, které potom v temných uličkách zabíjela. Jednou ale na ulici uviděla kluka, který ji změnil,- začali se spolu scházet noc co noc, aniž by věděli co je ten druhý zač. Aress se kvůli němu snažila nezabíjet, ale to se jí právě vymstilo. Jednoho večera, když se znovu setkaly, se šli projít do lesa. Tu noc byl úplněk zalitý krví. Ale čím déle byla Aress po jeho boku, tím více jí spalovala žízeň, a když se on řízl o větev, už to nevydržela a pokousala ho. Od toho dne, byli oba prokleti. Kletbou k sobě byli navěky připoutáni krevním poutem. Od té chvíle co se stalo jednomu, se stalo druhému, a když se od sebe oddělili - trpěli a nakonec zemřeli. Teď víme, že se nesmíš od Tylera moc vzdálit, a můžete být od sebe tak maximálně jednu hodinu." Moje reakce všechny šokovala, ale vlastně jsem ani nijak nereagovala. Ignorantně jsem zírala do zdi za nimi a pokrčila jsem rameny. "Omluvte mě, jdu se projít." - zamumlala jsem jako bych byla duchem nepřítomna. Pomalu jsem vyšla z pokoje. Ashley a Will mě chtěli zastavit, ale paní Swanová jim v tom zabránila. "Nechte ji... ona to potřebuje." - řekla a soucitně se na mě podívala. "Jdu s ní." - řekl Tyler. "Dávej na ní pozor Tai." - poprosil pan Swan. Tyler kývnul a zmizel ve dveřích. Pomalu jsem chodila ulicemi. V hlavě jsem neměla vůbec nic. Tupě jsem se dívala kolem sebe. Na jedné zahradě jsem spatřila rodinu. Vypadali tak šťastně. Otec s dcerou se honili kolem bazénu a vzájemně se do něj strkali. Zastavila jsem se a dívala se na ně. Bylo to něco co jsem nikdy nezažila, něco, co mi bylo odepřeno. Po tváři mi začala stékat první slza. Nevydržela jsem ten pohled a utekla jsem. Běžela jsem k mému oblíbenému místu. Přes les, kolem pole a dalšího lesa. Bylo to místo, kam jsem se chodila ukrývat před světem. Přes slzy jsem skoro neviděla na cestu. Udýchaná jsem se zastavila u svého cíle. Byla to asi tak sedmi metrová skála a pod ní rybník, - nebo spíš veliká lesní tůň. To místo byl můj svět kde jsem byla šťastná. Bylo to místo, kde jsem se nemusela přetvařovat a schovávat svou bolest. Sedla jsem si na sráz a slzy se mi nezastavitelně linuly z očí. Přemýšlela jsem, ale spíš by se to dalo nazvat hledání smyslu života, ale už nebylo nic pro co bych měla žít. Všechny moje sny a naděje se rozplynuly s minulou nocí. Byla jsem rozhodnutá. Vstala jsem a naposledy jsem se podívala kolem sebe. Tohle místo bylo opravdu nádherné. Vítr si hrál s mými vlasy a sušil mi mokrou tvář. Udělala jsem krůček směrem kupředu. Najednou ze mě všechno spadlo. Byla jsem volná. Pod nohama už jsem neměla pevnou zem. Kolem mě byl jen vzduch, svoboda a konec mého trápení. Zavřela jsem oči a čekala.... Někdo mě ale chytil za ruku a prudce vytáhl zpět. Oba jsme dopadli na tvrdou zem. Pomalu jsem otevírala oči a uviděla Tylera. "Proč jsi to udělal?" - zeptala jsem se ho se zlomeným hlasem. "Protože tě potřebuju." "Aha, tak to promiň. Na chvíli jsem zapomněla, že jsem teď tvoje chodící zásobárna krve." - řekla jsem téměř už opět vzlykajíc. "Nech mě to udělat! Určitě když zemřu, tak ty budeš volný! A já nikomu scházet nebudu." "Mýlíš se..." - řekl Tyler s očima upřenýma na mě. "Nepotřebuju tě abys mi sloužila jako jídlo, ale abys mě chránila." - nechápavě jsem na něj doslova civěla. "Jak to myslíš?" "Prosím, zůstaň se mnou, potřebuju, abys mě chránila před mnou samým. Už nikdy nechci nikomu způsobit to, co jsem způsobil tobě!" Smutně jsem se na něho dívala. Jeho pohled byl upřímný, ale přeci jenom jsem v sobě měla bolest, která se nedala jen tak přehlédnout. Toužebně jsem se podívala zpět na sráz. "Kess, prosím, slib mi, že ochráníš ty lidi, kolem mě a já ti slíbím, že ti už nikdo neublíží. To ti přísahám!" - řekl odhodlaně a podal mi ruku. Chvíli jsem váhala. Věděla jsem co všechno mi nabízí, ale nemohla jsem odtrhnou oči od toho srázu. Zavřela jsem oči. Rozhodla jsem se.... Našla jsem svůj nový smysl života. Natáhla jsem ruku a moje ruka se pomalu dotkla jeho ledových konečků prstů. Pomohl mi vstát a silně mě objal. Jeho ocelové sevření mě skoro až drtilo, ale já jsem se cítila v bezpečí. Tak jako ještě nikdy. Z ničeho nic s sebou Tyler trhnul a prudce trhnul hlavou směrem do lesa. "Co se děje?" - zeptala jsem se ho. "Někdo se blíží." - řekl, postavil se přede mně a lehce se přikrčil. Tak moc jak jen mi moje výška dovolovala jsem se dívala přes jeho rameno. "Kess?!" - ozvalo se z dálky. Ten hlas jsem okamžitě poznala. "Kess, cítím krev." - řekl ledově chladně Tyler. "Zůstaň tu!" - řekla jsem a rozběhla jsem se za tím hlasem, ale Tyler mě strhnul zpátky k sobě. "Ne počkej, - ona není normální!!!" "Pust mě Tylere!" - skoro jsem na něj zakřičela. Zarazil se a rychle mě pustil. "Promiň." - provinile se omluvil a já jsem se za ní rozběhla. Nedaleko před sebou jsem viděla Amy. Měla koleno celé od krve. "Amy! Co tady sakra děláš?!" - zeptala jsem se a nepřestávala jsem běžet. "Byla jsem u vás doma, a tví rodiče mi řekli, že jsi utekla z domu! Kess co se děje?!" - její hlas byl velice starostlivý a vypadala vyděšeně. "Jak jsem tě hledala, spadla jsem a rozbila si koleno, podívej!" Zděšeně jsem se dívala na další kapičku krve, co si razila cestu dolů po lýtku. Jako bych cítila Tylera, jak se drží a jak se nutí k tomu zůstat na místě. Přemýšlela jsem, ale moje mysl byla svázána strachem. Strachem o Amy. Co když se Tyler neudrží? Co když zjistí co jsou Swanovi zač? Kdyby byla se mnou tak by to určitě časem zjistila. Není tedy jiné cesty. Věděla jsem že toho budu do budoucna litovat, ale jestli jsem chtěla ochránit Amy, Tylera, Ashley, Willa, paní Swanovou a pana Swana, musela jsem to udělat. "Amy,.... Vypadni!!!" - zakřičela jsem hrubě. Amy přkvapeně zvedla hlavu. "Co?" "Slyšela jsi mě dobře! VYPADNI! Ty nejsi moje kamarádka. Vždycky se staráš jen sama o sebe. Na nikom ti nezáleží! Si strašnej sobec! Už tě nikdy nechci vidět! Už nikdy se ke mně nepřibližuj!!! Rozumíš?! NIKDY!" - rozkřičela jsem se na ní. Amy se rozbrečela a roztřeseným hlasem se mě znovu zeptala. "Co?" "Vypadni! A nikdy se nevracej!!" - řvala jsem už téměř nepříčetně. Chvíli se na mě dívala očima ze kterých proudem tekly slzy a potom se rozeběhla zpět domů. Bylo mi to tak strašně líto. Každé slovo které jsem jí řekla mě pálilo. Když mi zmizela z dohledu svezla jsem se na zem a začala brečet. Po chvíli za mnou přišel Tyler. "Je mi to moc líto, omlouvám se." - jeho tělo bylo stále v křeči, ale na jeho hlase byla znát úleva. Chvíli se na mě starostlivě díval, jako by něco zvažoval. "Zůstaneš teda se mnou?" - opatrně a s nadějí v hlase se mi podíval do očí. "Já už ale nemám kam se vrátit. Nemám domov......" - zašeptala jsem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 saya14 saya14 | E-mail | 7. listopadu 2009 v 23:01 | Reagovat

chuda Kess muselo to pre nu byt tazke povedat to svojej najlepsej kamaratke :(( ale inac to bolo vyborneeee :)) uz sa    tesim na pokrackooooo =D

2 sam sam | 10. listopadu 2009 v 19:38 | Reagovat

je to skvela kapitola.... lol. moc sa tesim na dalsiu. a tiez suhlasim s tým prvým koímentarom. muselo to byt pre nu tazke... odohnat svoju kamaratku... hmm. mnoo ale dufam ze nabuduce to bude lepsie.. lol=D

3 Kuragari Kuragari | Web | 12. listopadu 2009 v 22:28 | Reagovat

uzasne.. =)) moc se mi to libilo.. a mas i uzasny namet.. taky bych chtela takovou fantazii jako mas ty =)) .. rychle pokracko =))..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama