kapitola 4.

29. listopadu 2009 v 12:18 | Titany |  knížka
Kapitola 4. Domov, - zvláštní slovo
"Tak budeš bydlet u nás! Ashley tě má ráda jako sestru a rodiče tě zbožňují! Prosím Kess, zůstaň!"
Pomalu jsem odlepila oči od země a usmála se na něj.
"Ty se jen tak snadno odradit nenecháš co?"
"To si piš!" - řekl šťastně a usmíval se tak moc, jak mu jen svaly dovolovaly. Pomalu jsem vstávala, ale uklouzla jsem po mokré zemi a kotníkem mi projela obrovská bolest, že jsem zase spadla na zadek.
"Co se děje?!"
"Heh, ále nic, asi jsem si zvrtla kotník." - řekla jsem a snažila se postavit na tu zdravou nohu. Než jsem ale stihla cokoliv zaregistrovat Tyler mě držel v náručí.
"Ty-Tylere? Co to děláš?!" - zeptala jsem se zřejmě až moc vyděšeným hlasem.
"Promiň, jen jsem ti chtěl pomoct." - řekl provinile a opatrně mě postavil zpět na zem.
Začala jsem pajdat. Vypadala jsem opravdu komicky. Litovala jsem že jsem odmítla Tylerovu pomoc.
"Opravdu nechceš pomoct?" - ptal se mě Tyler se zadržovaným smíchem. Já se na něj jen zašklebila. Musel to být opravdu zoufale srandovní výraz, protože Tyler se už neudržel a vyprskl smíchy.
"Madam, chcete vzít do náručí, na záda, či na ramena?" - zeptal se provokativně a uklonil se.
"Hm, no těžká volby, ale myslím, že se budu muset spokojit s těmi zády." - odvětila jsem s hranou nafoukaností. Tyler ihned přiskočil a zvedl mě, jako bych vážila jen pět kilo.
"A kam to bude?"
"Do-....." - nedořekla jsem to slovo. V polovině se mi zlomil hlas.
"A nechceš se jít třeba někam najíst?" - zeptal se a snažil se mě zase rozveselit.
"Fain, umírám hlady." - hned na to se Tyler rozběhl bleskovou rychlostí, a když říkám bleskovou, myslím tím opravdu bleskovou. Všechno jsem viděla jsem jako rozmazanou čáru. Když se Tyler, ale tak po deseti sekundách zastavil stáli jsme před předměstím.
"Tady už radši půjdeme normálně."
"Jo, dobře." - dostala jsem ze sebe. Po pravdě řečeno, byla jsem ráda, že půjdeme normálně. Z té jeho super rychlosti mi nebylo zrovna dvakrát dobře. Nesl mě ulicemi a zastavil se u asijského bistra.
"Může být?"
"Klidně, teď dním úplně všechno."
Usmál se a vzal mě dovnitř. Bylo mi trapně, ale Tylerovi to bylo, zdá se úplně jedno. Nesl mě k pultu a nechal mě ať si vyberu z jejich menu. Zaplatil a nesl mě ke stolu. Opatrně si mně sundal ze zad tak, že mě držel v náručí. Posadil mně na židli a sám si potom sedl naproti a jen tak se na mně díval. Měl nádherné oči. Takové tajemné a záhadné.
"Jak dlouho žiješ?" - přerušila jsem hrobové ticho. Tyler udiveně popozvedl obočí - zřejmě nad podivnou formulací mé otázky.
"No, řekněme že už nějakou dobu." - a usmál se.
"To není to, co jsem chtěla slyšet." - řekla jsem vážně. Povzdychl si.
"Bude ti stačit, když ti řeknu, že Kolumbus vyl můj strýček?" - brada mi spadla na stůl.
"To si chtěla slyšet?"
"Cože?!" - vyhrkla jsem.
"Dělám si srandu, je mi čtyřicet devět. Respektive od té chvíle uběhlo už čtyřicet devět let."
"Nové, čekala jsem že řekneš, že jsi znal i Cézara."
V tu chvíli přišla servírka s mojí objednávkou.
"Budete si přát ještě něco?" - zeptala se a mile se usmála na Tylera.
"Ne." - odpověděl velice chladným hlasem. Servírka se tak lekla, že upustila tác na zem.
"P-p-promiňte." - vykoktala vystrašeně a utekla pryč.
"Proč seš takovej?! Nic ti neudělala, jen se zeptala jestli něco nechceš?!"
"Jenom se snažim udržet si lidi dál od těla."
"To ti bude prt platný, když jim přivodíš infarkt!!!"
"Pořád lepší než násilná smrt, nemyslíš?!!!!" - ostře odvětil Tyler. Zamyslela jsem se.
"Asi máš pravdu... promiň..." - zašeptala jsem provinile.
"To ale nemění nic na skutečnosti, že bys mohl být milejší." - zamumlala jsem uraženě.
"Jez! Vystydne ti to." - vzala jsem si vidličku a začala jsem se cpát. Byla to sice jen nějaká rýže, ale snědla jsem jí do pěti minut.
"Tylere?"
"No?" - na okamžik jsem zaváhala.
"Dokázal bys mě nepozorovaně dostat do mého pokoje?"
"Samozřejmě, teď hned?"
"Potřebuju si jen vžít pár svých věcí."
"Dobře, tak jdeme." - a než jsem stačila něco říct, už mě držel v vycházel se mnou ven. Tem si mě dal na záda a pokračoval v cestě.
"Kam teď?"
"Rovně a na konci ulice." - zašeptala jsem sklesle.
"Kde máš okno?"
"Támhle to otevřené." - řekla jsem a ukázala na okno pod střechou.
"Teď se mě pevně drž." - řekl a přikrčil se. I když jsem nechápala, co chce udělat, držela jsem se ho jako klíště - a ještě že tak. Vyskočil do ohromné výšky a přistál v mém okně. Opatrně a neslyšně skončil v mém pokoji. Opatrně jsem dokulhala ke skříni a vyhrabala tam obvaz. Zpevnila jsem si kotník a zkoušela došlápnout. Ještě to bolelo, ale dalo se to vydržet. Vzala jsem ten největší batoh co jsem měla a dala jsem do něho všechno moje oblečení, respektive všechno, co jsem si kdy koupila za své vydělané peníze. Nebylo toho moc a tak mi tam zbylo místo ještě na pár mých oblíbených věcí.
"Hotovo." - oddychla jsem si.
"To je všechno?" - podivil se Tyler.
"Zdá se že ano." - přikývla jsem.
Když jsem si ale chtěla dát batoh na záda, Tyler mě předběhl a mne samotnou vzal do náručí.
"Počkej!" - řekla jsem.
"Co se děje?" - zeptal se mě a dal mě zpět na zem.
Pomalu jsem došla k mému stolu, vzala jsem kus papíru a propisku.
"Sbohem" - napsala a zašeptala jsem. Z mojí kapsy jsem vytáhla klíče a položila jsem je na kousek papíru. Naposled jsem se rozhlédla po těch čtyřech stěnách, a vrátila se zpět k Tylerovi.
"Jdeme...."
Když jsme vyskočili oknem a byli dostatečně daleko od domova - pokud jsem tomu tak ještě směla říkat, položil mně na zem.
"Kam teď?"
"Teď už mi zbývá si jen najít nějaké pěkné místo pod mostem." - řekla jsem ironicky.
"Budeš bydlet u nás." - což řekl jako hotovou věc.
"Cože??" - vyjela jsem na něj.
"Ty se bojíš?"
"Ne, to ne, ale najdu si nějaký levný pronájem, peněz zatím vydělávám dost." - odpověděla jsem až trochu povýšeneckým tónem.
"Nepřipadá v úvahu."
"A to jako proč?"
"Protože bych tam musel bydlet s tebou a to si piš že já se jen tak s něčím nespokojím." - opáčil posměšně.
"Proč musíš mít vždycky poslední slovo?!"
"A proč ty seš kvůli tomu naštvaná?" - opáčil drze.
"Nejsem naštvaná!"
"Tak to ti nebude vadit, když budeš bydlet u nás." - řekl vítězně. Okamžitě mě popadl a super rychlostí si to mířil domů. Domů..... zvláštní slovo.
Když zastavil, uraženě jsem na něj vyplázla jazyk.
"Ignorante!!"
"Hmm, to se hezky poslouchá." - posmíval se. Já jsem jen zakroutila hlavou, protože jsem usoudila, že to nemá smysl. S Tylerovou podpěrou jsem dokulhala zpět do toho pokoje a posadila se na pohovku. Jen jak jsem dosedla už stála Ashley ve dveřích. Její výraz prozrazoval až nezdravou zvědavost.
"Kess tady bude bydlet, vezmeš jí k sobě do pokoje, než předěláme její pokoj?" - zeptal se Tyler.
"Jasně!" - radostně vypískla a hned mě táhla za ruku někam nahoru, ale tak trochu jsem zapomněla na svou nohu a hned jak jsem došlápla, dostavila se opravdu velká bolest.
"Au...!" - nepodařilo se mi zastavit výkřik. Tyler byl ale pohotový a zachytil mě dřív, než jsem stačila spadnout.
"Ashley pozor! Zvrtla si kotník!" - upozornil ji trochu ostřeji, než bylo třeba.
"Ááá, promiň, promiň!" - omlouvala se.
"To je dobrý! Vždyť mi nic neni!" - odsekla jsem naštvaně a sama jsem se belhala po schodech. V tom se za mnou objevil Tyler. Pomalu už jsem si začínala zvykat a tak jsem stačila zareagovat.
"Opovaž se! Umím chodit sama!" - zarazil se a nechápavě na mě zíral.
"Jak chceš." - a v tu chvíli byl pryč. Pomalu jsem se plazila nahoru do schodů a těsně za mnou šla trpělivě Ashley.
"Tady je můj pokoj!" - řekla nadšeně a otevřela dveře.
"Páni..." - vyklouzlo mi z pusy. Byl to prvotřídně zařízený pokoj, byla tam spousta oblečení, bot, poliček s knihami a cédéčky, obrovské zrdcadlo a obrovské množství jak normální, tak i vlasové kosmetiky. Bylo tam obrovské okno s balkónem, v rohu byl počítač a před ním byla pohovka. Hned jak Ashley vešla do pokoje vyskočila jí na rameno bílá chlupatá kočka.
"A tohle je Jack, můj mazlík."
"To je krása." - řekla jsem ještě omámená tou nádherou.
"Můžu si sednout?" - zeptala jsem se, když jsem dokulhala k pohovce.
"Jasně - jsi tu doma!" - překvapilo mě, s jakou radostí v hlase to řekla. Opatrně jsem si sedla a hned jsem ucítila jemný tlak na stehnech. Jack na mě hned vyskočil a dožadoval se mé pozornosti. Začala jsem si s ním hrát a hladit ho, a tak jsem si ani nevšimla, že Ashley zmizela. Za chvíli se objevila s obrovskými madracemi.
"Uděláme si mejdan - teda, pokud nechceš spát." - řekla a její nadšení trošku pokleslo. Nechtěla jsem jí to kazit, a tak jsem přikývla. Celé dvě hodiny jsme strávily připravováním věcí na náš pyžamový večírek, že jsme zapomněli, kolik je hodin. Podívat se na čas nás přinutilo až tehdy, když mi hlasitě zakručelo v břiše.
"Ty máš hlad viď? Promiň, já zapomněla...." - hned se omlouvala.
"Ne-ne-ne to není tvoje vina." - ujišťovala jsem jí a blbě jsem se křenila.
Na to Ashley ihned vyskočila a někam zmizela..... Za chvíli byla zpět a nesla nějaký toustový chléb, kus salámu a flašku mléka.
"Promiň ale nic jiného jsem neviděla." - koukala jsem na ní naprosto vyjeveně neschopná slova. Až po delší době jsem se zeptala.
"Kdes to prosimtě sehnala, v tuhle dobu?!"
"No u sousedů." - řekla Ashley a zašklebila se. Potom už jsem se radši na nic neptala a vzala jsem si chleba se salámem.
"Ty to mlíko nebudeš?"
"No víš, ono salám a mlíko není moc dobrá kombinace." - řekla jsem s úsměvem.
"A proč?" - ptala se mě udiveně.
"No víš,..." - koktala jsem odpověď.
"No, nech to bejt, já ti to vysvětlim jindy."
"Tak jo, teď přece máme párty!!!" - řekla a rozzářila se jako sluníčko.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 saya14 saya14 | E-mail | 29. listopadu 2009 v 21:15 | Reagovat

vyborneeee :)) rychloo dalej =D

2 Rika Rika | Web | 2. prosince 2009 v 19:01 | Reagovat

jájík to je nádhera

3 Mono Mono | Web | 6. prosince 2009 v 19:30 | Reagovat

supeeeeeeeeer rychlo dalsie pokrackoo pls!

4 patek philippe copy patek philippe copy | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 6:39 | Reagovat

Nice post. I be taught one thing more challenging on completely different blogs everyday. It is going to at all times be stimulating to read content from different writers and follow a little something from their store. Id want to use some with the content on my weblog whether you dont mind. Natually Ill give you a hyperlink in your web blog. Thanks for sharing.
http://www.palewatches.com

5 replica watches patek philippe replica watches patek philippe | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 8:28 | Reagovat

Any tips on making a training schedule
http://www.palewatches.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama