kapitola 6.

24. prosince 2009 v 15:40 | Titany |  knížka
Tak lidi!!!! Ač nemám Vánoce moc ráda, přeju vám šťastné a veselé. A jako dárek odemě máte mega prodlouženou kapitolu číslo 6 s názvem Skryté obavy. Doufám, že se budete bavit, a zůstanete věrní tomuto blogu. Vaše Titany


Kapitola 6. Skryté obavy
Když jsme dorazili domů, nikdo tam nebyl. Oba jsme se šli vysprchovat a znovu jsme se sešli v obýváku.
"Co takhle pustit si nějaký film? Zítra nemusíme brzo vstávat, školu máme až od jedný, takže to můžeme zabalit dlouho." - navrhnul Tyler.
"Fain,- výběr nechávám na tobě."
"No tak jo." - zašklebil se lišácky.
"Co takhle nějakej horor?" Nebo patříš mezi ty poseroutky?"
"Já nejsem žádná poseroutka! Dej tam ten nejhorší horor co máš!" - snažila jsem se za sebe udělat hrdinku, ale upřímně řečeno, hororů jsem se bála. Nicméně před Taiem jsem nechtěla vypadat jako bábovka. Dal tam nějaký psycho-horor první třídy. Byl tam jakýsi klaun, který masově vraždil dívky v rozmezí šestnáct až dvacet let. No, bylo to nechutné. Během filmu jsem se snažila neječet a dokonce se mi to i povedlo, i když jsem se musela pořád dívat, jestli Tyler pořád sedí na svém místě. Posledních patnáct minut filmu už jsem nevnímala, jen jsem se modlila, aby skončil. Když se tak konečně stalo, bylo půl čtvrté ráno.
"Asi už půjdu spát,- dobrou." - řekla jsem a zmizela jsem ve dveřích. Tai se jen šibalsky usmál a dál sledoval zprávy. Rychle jsem vyběhla po schodech, popadla jsem svoje "spací triko" a zamkla jsem se ve sprše. Sice jsem se už sprchovala, ale tak nějak jsem doufala, že ze sebe spláchnu ten strach. Shodila jsem ze sebe všechno oblečení a pustila na sebe proud vařící vody. Jejich koupelna byla obrovská a úžasně prosvětlená, ale můj kamarád strach mi opět zžíral dušičku. Změnila jsem teplotu vody z vařící na ledovou. Byl to opravdu velký šok. Rychle jsem se osušila a vzala jsem si na sebe triko. Bylo to dlouhé černé triko, které mi končilo nad kolenama. Když jsem odcházela zhasla jsem všude světla, ale jak se ukázalo, nebyl to zase až tak dobrý nápad. Co nejrychleji jsem doběhla k Ashley do pokoje a sedla si na postel a nedůvěřivě jsem těkala očima po místnosti. Najednou jsem něco ucítila na mých stehnech. Šíleně jsem zaječela a stoupla si na postel. Jak jsem se ale rychle postavila, zapomněla jsem na polici, kterou tam měla Ashley a šíleně jsem se praštila do hlavy, tak, že jsem nakonec zase skončila v sedu na posteli. Byl to Jack, který se teď na mě vyděšeně díval z druhé strany místnosti. Měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z těla a že se mi hlava roztříští na milion částeček. Ale jednu výhodu ta bolest měla. Zapomněla jsem na strach, takže když se rozrazily dveře, ani to se mnou nehlo.
"Co to tady prosimtě vyvádíš?" - zeptal se s úsměvem od ucha k uchu.
"Trochu mě polekal Jack a já se praštila do hlavy."
"Ty ses lekla týhle bílý chlupatý koule?" - a začal se smát na celý kolo.
"No, jo - no jo! Fain, tak si se pobavil a můžeš zase jít!" - řekla jsem a chtěla jsem vstát. Měla jsem v úmyslu vyprovodit Tylera z pokoje, ale hned jak jsem vstala, zamotala se mi hlava a začínala jsem vidět rozmlženě. Tai ke mě okamžitě přiskočil.
"Jsi v pořádku? Cítím krev!" - řekl starostlivě a vzal mou hlavu do svých rukou, aby se mi podíval do očí, ale jen co dal ruce pryč, - zarazil se. Nechápala jsem na co tak zírá, ale pak jsem to taky uviděla. Jeho prsty byly celé od krve. Mojí krve! Sáhla jsem si na týl hlavy. Nedomyslela jsem důsledky mého počínání a tak jsem ucítila náhlou palčivou bolest, která mi projela hlavou. Sykla jsem bolestí. Když jsem ale dala ruku zpátky, byla celá od krve. Zvedla jsem oči od mé ruky a provinile jsem se podívala na Taie.
"Au." - to bylo jediné co jsem ze sebe dokázala dostat.
"Pojď do koupelny." - řekl Tai a podepřel mě. Pomalu jsme šli směrem do koupelny, kde mě Tai posadil na okraj sprchového koutu. Pustil studenou vodu a druhou rukou mi chytil krk.
"Zakloň se." - moc se mi nechtělo, - věděla jsem, že když se zakloním, ztratím rovnováhu a spadnu, ale malinko jsem se přece jen zaklonila. V tom si Tai stoupl obkročmo ke mě a klekl si .
"Neboj, já tě budu držet." - řekl milým hlasem a laskavě se usmíval. Vypadal tak krásně, až mě to omámilo. Věřila jsem mu a tak jsem se zaklonila. Jen co jsem to udělala, šíleně se mi zatočila hlava a začala jsem se převažovat dozadu. Tai mě rychle, ale přitom jemně chytil za záda a pomalu mi smýval krev z vlasů. Strašně to bolelo. Všimla jsem si, že i Tyler má tvář lehce skřivenou bolestí. Chytla jsem se Taiovy košile a křečovitě ji svírala. Ta bolest byla nesnesitelná, a mě připadalo že to trvá věčnost. Z levého oka mi pomalu stekla slza. V tu chvíli přestal.
"Vezmu tě do nemocnice, máš tam velkou tržnou ránu." - řekl a vzal mě do náručí.
"Ne! To nesmíš!"
"Musím a konec debaty!" řekl Tai když mě nesl do obýváku a bral tam deku.
"Tylere, ty mě tam nemůžeš vzít!" - ale to už byl Tai před domem a volal taxi.
"Co když se dozví o tobě? A co když zjistí, že já taky nejsem úplně normální člověk? A co když od sebe budeme příliš dlouho a dostaneme záchvat? Nezapomínej že v nemocnici je hodně krve, - co když se neudržíš? Co pak? Víš co by se mohlo stát?! A nezapomínej na to, že jsem utekla z domova, kdyby na to přišli, zavolali by policii a sociálku, a odtrhli by nás od sebe!" - začala jsem vyšilovat.
"Ale ty potřebuješ doktora!!!"
"Tai, to bude dobrý, jen mě prosím odnes dovnitř, je mi zima."
Okamžitě mě odnesl zpět do domu a položil mě na pohovku. Přehodil přeze mě deku a někam na chvíli zmizel. Po chvilce byl zpátky i s ledem a sednul si ke mě. Zvednul mi hlavu a položil ji do svého klína.
"Ty jsi tak paličatá, víš to?"
"Heh, to je jedna v mých nejlepších vlastností." - řekla jsem a mírně jsem se usmála. Ležela jsem tam ani ne deset minut a už se mi chtělo strašně spát. Už už jsem usínala, ale najednou jsem uslyšela bouchnout dveře a do pokoje vešla Ashley.
"Ashley, promiň, neměla jsem na tebe odpoledne tak vyletět. Omlouvám se."
"Kess! Co se ti stalo?!!!" - vyděšeně křičela Ashley.
"Trochu se praštila o tvou polici. Vzadu na hlavě má tržnou ránu." - řekl Tai.
"Proč jsi jí nevzal do nemocnice!!!" - doslova se na něj rozeřvala.
"On nemůže, - já už nejsem normální člověk Ashly."
Oba, jak Ashley, tak Tyler posmutněli. Ash ke mně přišla blíž.
"Mrzí mě to." - řekla smutně a klekla si ke mě. Chtěla jsem se zvednout, alespoň do sedu, ale moje tělo bylo strašně těžké, tak jsem se alespoň přetočila na bok, abych Ashley viděla do tváře.
"Ash, tohle není tvoje vina." - v tom jsem ucítila bolest v srdci, ale ta bolest nebyla moje. To Tai se trápil.
"Tohle není NIČÍ vina! Tai!" - řekla jsem a podívala jsem se na něj. Tai na mě jen udělal umučený výraz.
"To já bych se ti měla omluvit Ashley, neměla jsem na tebe tak vyjet - já vím že mi chceš udělat radost, ale já na tohle nejsem zvyklá. Nikdy se ke mě nikdo tak nechoval."
"Takže, zase všechno dobrý?"
"Jasně." - řekla jsem a Ashley mě objala.
"Ale můžeme ti alespoň zařídit pokoj?"
"Ale jo, klidně, ale nepřeháněj to, slibuješ?"
"Máš mé slovo - budu se krotit." - řekla Ash s úsměvem na tváři a po chvíli odešla.
"Tai?" - prolomila jsem ticho.
"Co se děje?"
"Co je s Williamem? Proč nepřišel s Ashley?" - Tai se zamyslel.
"Netuším, třeba je na lovu, nebo je s rodičema."
"Hmm,..." - nemohla jsem si pomoct, ale měla jsem pocit, že Will není doma kvůli mě. V tom mi začaly těžknout víčka a přepadala mě únava, ale já jsem si nemohla dovolit usnout.
"Tai?" - řekla jsem už v polospánku.
"Copak?"
"Zítra,...my musíme.......zítra do školy....."
"Tím se teď netrap. Spi." - a to bylo poslední co jsem slyšela. Padala jsem do absolutní tmy. Nic jsem neslyšela, nic jsem necítila, kromě mravenčení na mé hlavě. Najednou se pode mnou začal otevírat prostor plný modrého světla a slyšela jsem šumění vody. Uviděla jsem obrovské, blankytně modré jezero a uprostřed něj, byl zdroj toho modrého světla. Byl tam nádherný modrý pták obrovských rozměrů a přece tak elegantní. Zůstala jsem jakoby viset ve vzduchu ochromená jeho krásou. Měl krk podobný labutímu, na hlavě měl chocholku z modrého peří, černé kulaté oči a krátký zaoblený zobák. Celkovou stavbou těla byl podobný labutím, nebo divokým husám. Otočil ke mě hlavu, zadívala jsem se do těch jeho ebenově černých očí. Jako bych se v nich utápěla. Ty oči byly tak hluboké. Nemohla jsem se na něj přestat dívat. Byl tak krásný! V tom okamžiku roztáhnul mohutná křídla a nátáhl krk. Nevzletěl, ale začal zpívat. Jeho zpěv byl okouzlující. Ta modrá záře, která ho obklopovala se začala překrásně stříbrně třpytit. Najednou jsem se ale začala vzdalovat. Ta překrásná stříbřitě modrá záře ustupovala a ten kouzelný zpěv pomalu utichal. Chtěla jsem tam zůstat, ale jakoby mě něco táhlo zpátky do té černé tmy. Zase bylo kolem mě mrtvolné ticho. Ani jeden hlásek, zašustění, povzdechnutí. Opět jsem se ocitla v té naprosté tmě, ani jeden malý pramínek světla nedopadl na mou tvář. Neviděla jsem ani své ruce, ani svoje tělo. Zničeho nic začala ta tma ustupovat. Do očí mě pálilo jasné světlo. Když jsem si trochu přivykla - rozpoznala jsem nade mnou Tylera. Seděl tam stejně tak, jako když jsem usnula.
"Dobré ráno." - řekl Tai a usmál se.
"Ahoj. Tys tu byl celou tu dobu?"
"No jo no, povídal jsem si s Ashley."
"Copak ty nikdy nespíš?!" - ptala jsem se udiveně. Tai jen zakroutil hlavou.
"Kolik je hodin?"
"Bude třičtvrtě na jednu, proč?" - to mě docela probralo. Rychle jsem se zvedla.
"Rychle Tai, musíme do školy!" - chtěla jsem do pokoje, abych se mohla připravit, ale Tai mě chytil. Stál za mnou a objímal mě.
"Nemůžeš do školy, jsi zraněná!" - naléhal. Sáhla jsem si na hlavu. Nic tam nebylo!
"Tai!" - Tai mi odhrnul vlasy z místa kde byla rána.
"Ani jizva!"
"Jaktože?" - ptala jsem se nevěřícně.
"Já nevím." - řekl Tai. Měl divný hlas, - smutný, bezmocný a přesto vážný.
"No tak pojď - musíme do školy."
"Hmm,..." - rychle jsem vyběhla nahoru, opláchla se a převlékla. Za pět minut jsem byla dole.
"Za deset minut osm, stihneme to?"
"To víš že jo, - chytni se mě." - Taiův hlas byl smutný. Cítila jsem, že se trápí - ale nevěděla jsem proč. Vzala jsem Taiovu tašku a chytla se ho kolem krku.
"Kam jdete?" - ptala se vyděšeně Ashley, která k nám přiběhla, když uslyšela bouchnout venkovní dveře.
"Klid Ash, už jí nic není - jdeme do školy." - řekl Tai a rozběhl se do temných uliček města.
Vešli jsme do třídy a v tom okamžiku zazvonilo. Oddychla jsem si, učitel tam ještě nebyl. A vůbec největší štěstí bylo, že dneska škola začínala až tak pozdě, - probíhala tam nějaká rekonstrukce. Ale stejně něco nebylo v pořádku. Tyler byl nervózní. Těkal očima po třídě a měl jeden z jeho nejstrašnějších výrazů. A když jsem se podívala jeho směrem, pochopila jsem. Všichni na mě zírali s otevřenou pusou a nadšením, které se jim odráželo v očích. Strašně jsem se lekla. Rychle jsem si sáhla na krk, v domnění, že jsem si zapomněla vzít "můj obojek", který mi zakrýval kousnutí od Taie, ale měla jsem ho. Nemohli nic vidět, tak proč jsem upoutala jejich pozornost. Rychle jsem vzala Taie za rukáv a táhla ho do poslední lavice. Všichni se za námi otáčeli. Od kluků jsem slyšela pohvizdování a jiné jejich posměšky. Tyler si sednul do rohu a já vedle něj. Do třídy vstoupil učitel. Všichni se s nesouhlasným mručením otočili čelem k tabuli. Učitel přejel třídu přísným pohledem a zastavil se u nás. Chvíli si nás udiveně prohlížel, ale potom jakoby se vzpamatoval a začal s výukou.
"Co se to děje?" - zeptala jsem se nechápavě.
"No, asi je překvapila tvoje nová image." - a v tom mi to docvaklo. Vždyť jsem se změnila - vypadala jsem jako upírka. Stříbrné vlasy, tmavé oči, bledá pleť.
"Z toho budou problémy." - řekla jsem potichu. V tom jsem před sebou uviděla Amy. Ani se neotočila. Jen tam seděla. 'Možná je to tak lepší.' - pomyslela jsem si. Škola byla ten den až neúnosně nudná a dlouhá. Právě končila druhá hodina a mě už to připadalo jako věčnost. A to nás čekaly ještě tři! I když, přestávky byly snad ještě horší. Spousta dotěrných a vlezlých kluků pořád otravovala, ale stačilo aby Tyler jenom promluvil a všichni byli hnedka pryč. U holek to bylo horší. Ty ze závisti vymýšlely pomstu. Právě začínala Občanka. Tenhle předmět jsem nesnášela - učitel byl na mě zasedlý a nenechal si ujít jedinou příležitost aby se po mě svezl. Stejně jako všichni učitelé na mě ze začátku zíral a do výkladu se dal až po pěti minutách. Ani tentokrát jsem nesměla opomenout mou návštěvu u tabule, která se opakovala každou hodinu. Neměla jsem šanci se naučit a tak si mě učitel pěkně podal. Vysmíval se mi a zesměšňoval mě před celou třídou. Začala ve mě vřít krev. Vždyť ten ubožák vůbec nevěděl co jsem si ten poslední víkend prožila.
"No jó, kdybych měl velký prsa - taky bych se nemusel učit - to by stačilo se jenom naklonit a místo bych měl hnedka, jenomže tady to neplatí, tady vám nebude stačit že si vezmete výstřih!" - a to už byla ta poslední kapka, moje trpělivost už přetekla.
"Ty zasranej idiote! Jenom pro to , že jsem ti na začátku školního roku nedala, se po mě vozíš už hodně dlouho - a celkem vzato mi to je u prdele. Ale víš hovno co jsem si poslední dny prožila! Tak mě laskavě nech dneska na pokoji!" - zařvala jsem, otočila se na podpadku a odkráčela pryč za třídy. Učitel seděl za katedrou s otevřenou pusou a tupě zíral na dveře, za kterými jsem zmizela.
"Jdu za ní." - řekl chladně ale naléhavě Tyler, a než ho někdo stačil zastavit, už byl pryč. Já jsem běžela na záchod. Opřela jsem se o umyvadlo a vydýchávala jsem co jsem řekla tomu parchantovi. Až teprve teď mi docházelo jaké to bude mít následky. Začínala jsem brečet. Smutně jsem se na sebe podívala do zrdcadla.
"Kess, jsi v pohodě?" - zeptal se z chodby Tai.
"Ale jo,..." - hlesla jsem potichu.
"Můžu dovnitř?"
"Jo, jasně......" - Tai opatrně otevřel dveře a pomalu přešel ke mě.
"To bude dobrý, - vím jak se cítíš." - řekl konejšivě, ale rozhodně to nepomohlo.
"Nadávala jsem učiteli, už asi nikdy nepromluvím s mojí nejlepší kamarádkou, pro ostatní vypadám jako upír." - začala jsem to zoufale jmenovat.
"Já už to nezvládnu Tai. Už ne!!!" - řekla jsem a naplno jsem se rozbrečela. Tai se mě otočil čelem k sobě a silně mě objal.
"Promiň. Je mi to líto Kess. Za všechno můžu jenom a jenom já. Kdybych to tak mohl vzít zpátky." - jeho hlas zněl zmučeně. Najednou jsem ucítila ostrou pálivou bolest v krku a začínající křeče.
"Tai! Rychle!" - řekla jsem a strhla si obojek. Tai už se svíjel v křečích. Pomalu mě strkal ke zdi, kde mě opřel o zeď a chystal se mě kousnout. Malou bolest, která se dostavila při prokousnutí kůže na krku, vystřídala nevýslovná slast a úleva. Chodbami se rozezněl zvonek a následný křik lidí. Někdo začal otevírat dveře. Tai mě rychle strhl do kabinky aniž by se ode mně odtrhnul. Ani nemohl, byl to tak nádherný pocit, že to prostě nešlo. Slyšela jsem dvě dívky, jak se baví a upravují si make-up. Tak rychle jak se bolest dostavila, tak rychle i odezněla. Stáli jsme v kabince a čekaly až tam nikdo nebude, aby jsme mohli vyjít ven. Když konečně zazvonilo na hodinu a všichni odešli, vyšli jsme ven. Stáli jsme před umyvadly a mlčky se na sebe dívali.
"Takhle to dál nejde Tai."
"Co?" - ptal se nechápavě.
"My dva nepatříme do tohohle světa. Nemůžeme tu zůstat."
"Ale to se nějak udělá, zvládneme to! Uvidíš, bude líp!"
"Tai!" - zvýšila jsem hlas.
"My neohrožujeme jen ostatní, ale i samy sebe navzájem! Copak to nevidíš?" - Tai ke mě udělal krok blíž, ale já jsem ustoupila.
"Víš co by se stalo, kdyby na nás přišli? Co by se stalo, kdyby jsme ten záchvat dostali ve třídě? Nemůžeme tu zůstat. Je to nebezpečný."
"A co chceš dělat?" - řekl nešťastně Tai.
"Odstěhovat se na sibiř?!"
"Třeba!!" - náš rozhovor se změnil v hádku.
"Kamkoliv kde nebude moc lidí! A kde to nebude tak nebezpečný!" - navrhovala jsem.
"Opravdu to chceš?"
"Ano!" - stála jsem si za svým.
"Ale ty nevíš jaké to je - žít sama a daleko od lidí!"
"JEŽIŠI KRISTE!!! Tylere! Podívej, co všechno mi lidi udělali!!! Nepoznala jsem lásku rodiny, nemám žádné přátelé, kromě Amy, kterou jsem stejně ztratila. Jako malou mě znásilnili, a můj učitel se o to pokusil taky! Já lidi nenávidím! Navíc sama už taky nejsem člověk. Ty jsi mi vlastně prokázal službu, že jsi mně dostal z tohohle nechutnýho světa!"
Tai si povzdychnul.
"Tak strašný to tam nebude, ty tam budeš se mnou a to mi ke štěstí stačí."
"Vypadá to, že nemám na výběr. Pojedeme domů......" - řekl Tai, sehnul se a sebral ze země můj obojek.
"Ale ještě chvíli tady zůstaneme."
Oba dva jsme se vrátili do třídy asi pět minut po zvonění, ale učitelka tam ještě nebyla.
"Teda, Kess se nám rozjela. Nechceš jít dneska ke mě domů? Jsem tam sám, že bys mi zahřála postel." - ozvalo se posměšné chichotání od kluků.
"Já nevím, zeptej se Taie - jestli mě pustí." Najednou všichni ztichli a dívali se na Tylera. Ten k nim přicházel pomalým krokem a pouštěl na ně hrůzu.
"Chtěli jste se mě na něco zeptat?" - zeptal se hlasem masového vraha.
"Ale vůbec ne brácho, v klidu." - odvětil Kevin, kluk, co měl vždycky nejvíc připomínek vystrašeně.
"Nevím o tom, že bys byl můj bratr." - řekl rádoby vztekle Tai a naklonil se ke klukům. Ti se od něj odklonili jak jen to šlo.
"S-sory - já to tak nemyslel!" - vystrašeně koktal. Tai se ušklíbl a vrátil se se mnou do mojí lavice. Amy seděla tak, že se opírala o okno a měla perfektní přehled o všem, co se dělo ve třídě. Dívala se na nás výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst. Upřeně se zadívala na Taie a očividně jí něco štvalo. V tom do třídy vstoupila učitelka. Proběhly ještě dvě nudné hodiny výkladu o housenkách a zážehovém motoru. Samotné hodiny by nebyly zase až tak zlé, ale horší bylo, že před námi seděla Amy a pořád nás sledovala. Když zazvonilo všichni se vyhrnuly za třídy, zůstali jsme tam jen já, Amy a Tai.
"Kess?" - ozval se do ticha Amyin hlas.
"Co potřebuješ?"
"Musíme si promluvit."
"Tak mluv."
"Ale o samotě." - řekla rázně Amy a podívala se povrchně na Taie.
"NE!" - zahřměl ve třídě Tylerův hromový hlas, až jsem se lekla.
"Tai?" - špitla jsem.
"Já tě s ní nenechám o samotě." - řekl umíněně Tyler.
"Amy - Tyler by se to tak jako tak dozvěděl. Můžeš to říct před ním." - Amy se zvedla ze židle a šla do uličky mezi lavicemi. Já a Tai jsme zůstaly sedět.
"Kess, - on je pro tebe nebezpečný! Musíš od něj odejít!" - řekla starostlivě Amy. Vyděsila jsem se. 'Že by Amy věděla co je Tyler zač?' - pomyslela jsem si.
"Proč si proboha myslíš, že je pro mě nebezpečný?" - zeptala jsem se rádoby s úsměvem.
"Nějací lidé ho poslali aby tě odvezl! A mě zabil." - tu poslední větu spíše zamumlala sama pro sebe.
"Cože?" - řekli jsme oba jednohlasně.
"Nedělej hloupýho! Poslala tě Raven!" - když to Amy řekla, v Taiovi cuklo.
"Tai co se děje?" - zeptala jsem se vystrašeně. Cítila jsem jak je celý ztuhlý a nesvůj.
"Ty jsi taky z Raven?" - zeptal se opatrně Tai.
"Kdysi možná, teď už ne. Co chceš od Kess?!" - nevěděla jsem co se děje, jen jsem sledovala ty dva.
"Proč ty jí chceš chránit?"
"Ona se k vám nikdy nesmí přidat! Já vím jakým životem se tam žije! A nikdy nedovolím, aby se k vám přidala!" - Tai se částečně uvolnil, ale pořád byl ve střehu.
"Ale já nejsem z Raven."
"Tai, co je to Raven?" - ptala jsem se nechápavě.
"Raven je organizace,..... která se skládá z .......čarodějů." - řekl po odmlce Tai.
"Co???"
"Je to tak, - a ty se máš stát jednou z nich." - řekla naštvaně Amy.
"Ja, ja, já? Mo-moment, ty mi chceš jako říct, že jsem čarodějnice?! Nepřeháníš to trochu?"
"Ale já nelžu, - sama jsem taky jednou z nich."
"Ona ti nelže Kess, já to vím." - vložil se do toho Tyler vážně.
Pomalu jsem vstala a chodila jsem v uličce sem a tam.
"Tai, takže všechno existuje? Chci říct - zombie, duchové, čarodějnice - to všechno existuje?"
"No - vlastně ano." - v tom Tai vstal a zastavil mě.
"Klid, pamatuješ co jsem ti tenkrát slíbil? Tam u srázu?"
"Náš slib?"
"Jo náš slib." - řekl s úsměvem Tyler a objal mě.
"Ale já nevěřím že nejseš z Raven! Ukaž záda!!" - zakřičela na Taie Amy. Tai se jen usmál a pomalu si začal sundávat černou košili.
"Ale Amy, Tyler n- Ty vole, to je tělo!" - nechtěně mi vyklouzlo z pusy. Tai se pousmál, ale Amy nevěřícně koukala na jeho záda.
"Jaktože nemáš znamení?!" - ptala se zmateně Amy.
"Protože nejsem čaroděj." - odpovídal s ledovým klidem Tyler.
"Musíš být, nemůžu ti přečíst mysl!" - řekla nedůvěřivě. Na to se Tai začal smát. Já jsem se na ty dva jen dívala a nic jsem nepobírala.
"Tak ty ses mi snažila celou tu hodinu dostat do hlavy?" - řekl a natáhl ke mě ruku. Přijala jsem jí a postavila jsem se po jeho boku. Tai se pomalu začal měnit. Jeho oči celé zčernaly, jeho plať zbledla a přes rty mu vyčnívaly tesáky. Amy se lekla a o krok ustoupila.
"Amy, Tyler a já k sobě patříme, a nikdo nás nemůže rozdělit." - řekla jsem a sundala jsem si obojek. Na mém krku vyly dvě čerstvé díry od Tylerových zubů.
"Ty - ty jsi upír!" - řekla nevěřícně.
"Kess!" - dívala se na mě, jako bych jí zradila.
"Jak si mohl?!" - obrátila se zpět na Taie.
"Cos jí to provedl? Jaktože?" - vyděšeně na nás ukazovala.
"Jsme svázáni kletbou, musíme být pořád spolu." - řekl Tai. Amy měla tvář celou pokřivenou hněvem.
"Za to zaplatíš! To ti nikdy neodpustím!" - řekla a kolem ní začaly spirálovitě šlehat plameny. Tai mě prudce odstrčil od sebe, takže jsem spadla na lavici. Hned poté na něj Amy hodila obrovskou kouli plamenů, ale Tyler se naštěstí stačil vyhnout.
"Amy! Nech si to vysvětlit!" - křičela jsem na ní, ale zřejmě mě neposlouchala a hodila po Taiovi další tři koule. Těm dvěma se stačil vyhnout, ale ta třetí ho naplno zasáhla do zad. Oba dva jsme ucítily strašnou bolest v zádech. Amy něco zamumlala a hned na to se Tai ocitl celý v plamenech. Teď teprve začala ta nesnesitelná bolest. Ten oheň nezpůsoboval žádné tělesné zranění, ale přesto jsme cítili, jak nás olizují plameny. Tai se svezl na zem a svíjel se v bolestech. Ani já jsem nevydržela. Spadla jsem z lavice, křičela jsem bolestí a křečovitě sebou házela. Když to Amy uviděla ihned zrušila všechny svoje plameny a přiběhla ke mě.
"Snažili jsme se ti to říct - Co se stane jednomu, stane se i druhému." - zašeptala jsem a hned na to jsem omdlela.
"Kess!" - vykřikl Tai jak mohl a vrhnul se ke mě.
"Odpusť Kess! Já nevěděla." - řekla vyděšeně Amy. Tai u mě klečel a držel mě v náručí.
"Co se to tady sakra děje?!" - křičela histericky Amy.
"To bude dobrý, za chvíli se z toho dostane. Už zažila horší." - řekl Tai, sedl si a opřel si mě o hruď a hladil mě ve vlasech.
"My oba jsme svázáni kletbou. Jmenuje se Omnis vitta suplicium est. Nic moc o ní zatím nevíme, jen že je podle staré legendy velice nebezpečná. Nesmíme se od sebe vzdálit, co cítí jeden, cítí i ten druhý a já musím pořád pít její krev." - Amy na to všechno koukala s otevřenou pusou.
"Kdy?"
"V pátek v noci." - Amy sebou trhla.
"Já a moje rodina se živíme zásadně jenom krví zvířat, ale ten den co sem přišel do třídy a ucítil vůni Kess, nemohl jsem se udržet. Šel jsem na lov, ale nemělo to vůbec žádnej účinek, a tak jsem unesl nějakou holku a v lese jsem chtěl uhasit tu žízeň, ale když jsem začal pít, objevila se tam Kess. Bála se mě, ale přesto chtěla zachránit tu dívku. Tenkrát jsem se už neudržel a pokousal jí. Byl bych jí i zabil, kdyby se tam neobjevil Will, můj bratr. Později se ukázalo, že jsme byli prokleti."
Amy měla skleněné oči a smutně se na mě dívala.
"Já jsem se s ní měla sejít, ten večer, - ale nepřišla jsem. Kdybych tam byla, nemuselo se to stát!" - řekla a rozbrečela se.
"Donesu jí domů. Podrž ji nachvíli." - a opatrně mě podal Amy, která mě chytla tak, abych nespadla. Tai si bleskově oblékl košili, sebral naše věci a mě vzal do náručí.
"Jdeš taky? Asi tě bude potřebovat, až se vzbudí." - navrhnul Tai.
"Dobře." - šeptla Amy a šla těsně za Taiem.
Procházeli ulicemi a nikdo nepromluvil. Teprve před domem Swannových se Amy zastavila a zeptala se.
"Kolik vás vlastně je?" - Tyler se na ní podíval nedůvěřivě.
"Copak, bojíš se?"
"Jen chci vědět do čeho jdu." - řekla vážně.
"V domě je právě teď asi jen moje sestra Ashley. Rodiče studují v zakázané knihovně tu kletbu a William je někde venku."
"Aha."
Když otevřeli hlavní dveře objevila se před nimi Ashley.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 saya14 saya14 | E-mail | 24. prosince 2009 v 20:37 | Reagovat

vynikajuceee :)) .... Stastnee a vesele Vianoce :))

2 sam sam | 26. prosince 2009 v 21:57 | Reagovat

uzasne... len sa mi to zda teraz az moc vymyslene. sice do toho to zrejme patri. lol. inak je to vazne skvele. moc sa tesim na dalsi diel .. stastne a vesele vianoce...=D....

3 Titany Titany | Web | 30. prosince 2009 v 12:41 | Reagovat

Lidičky omluvuju se, ale teď tu zřejmě nic nepřibude, páč jedu strávit silvestra do jeseníků - áááá to bude pařba!!!! no nic, - přeju Vám pěknýho a nestřízlivého silvestra =) tak se tu mějte!!!

4 Anke Anke | Web | 6. ledna 2010 v 20:29 | Reagovat

Páni, na takovouhle povídku jsem nenarazila hodně dlouho a protože povídky s upáry mám moc ráda, tak musím říct, že tahle povídka je skvělá, naprosto super! Nemůžu se dočkat dalšího dílu.

5 saya14 saya14 | E-mail | 17. ledna 2010 v 16:19 | Reagovat

kedy chces pridat pokracko??? dufaam ze to bude skoro :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama