Březen 2010

kapitola 8. 3/3

14. března 2010 v 20:09 | Titany |  knížka
tak lidi, - ne moc dlouhá, ale poslední část osmé kapitoly..... díky že to čtete a že píšete komenty..........----------------------------------------------------Pomalu jsem přišla a sedla si před něj. "Málem jsem tě zabil." - řekl nepřítomně. "Ale tak zlý to zase nebylo." - snažila sem se ho utěšit. "Si děláš srandu ne?! Kdyby ses neproměnila, byla bys mrtvá! Díky mně!" - rozeřval se na mně . "Ty mi rozumíš?!" Tyler ke mně zvedl hlavu. "Ty nejsi ve svojí podobě?" - ptal se udiveně Tai. "Ne, všechnu energii už jsem spotřebovala. Nemám na přeměnu dost síly." "Nebo ti jenom chybí krev." - utrousil ironickou poznámku. To mně hodně namíchlo. Předníma tlapama jsem se zapřela o jeho nohy a svůj "obličej" jsem mněla jen dva centimetry od jeho. Ostře jsem na něj vrčela a cenila na něj zuby. "Tak a už tě mám dost! Do prdele! Seš upír už nějakejch padesát let! Sis už moch zvyknout ne?! Laskavě mi tu přestaň fňukat jak malej harant a koukej se sebrat! Ty seš tady od toho, abys mně ochraňoval od ostatních, s tebou si poradim sama! A to ti povidám, jestli ještě jednou cekneš vo tom, jak je ti to líto, a jak tě to mrzí, tak ti něco ukousnu!" Tyler na mně čučel s votevřenou pusou. "A-a- ale já,..." "A DOST!!" - scvakla jsem zuby sotva milimetr od jeho nosu. "Jsem unavená, mám hlad a bolí mně hlava. Jestli mně vokamžitě nevodneseš k tobě domů, tak tě kousnu do zadku!" - zavrčela jsem na něj poslední větu a sedla si mu do klína. "Mám tě odnýst?" - zeptal se a ještě pořád na mně zíral jak na svatej vobrázek. "Tylere, já jsem hodně dobrá, ale sama se vodnýst prostě nedokážu. A jestli čekáš že se zvednu, tak to tě musim vyvýst z vomylu. Ten seřvák mně stál moje poslední síly." Jen co jsem to dořekla, podlomily se mi přední tlapy, takže jsem teď ležela na Taiových nohách. Tai se rozmýšlel, chvíli nade mnou šermoval rukama a pak se opatrně zeptal. "Jak tě mám vzít?" "Šmarja to je jedno! Hlavně už dělej! I hory se pohybujou rychlejc než ty!" Tai se zamračil, ale potom to radši nechal být. Jednou rukou mně chytil pod předníma nohama, druhou pod zadníma a běžel zpátky. Jen co otevřel dveře, překvapivě proti němu nestála Ashley, ale William. "Proč sem táhneš to zvíře?" - zavrčela jsem na něj. Ten má co kecat! Von taky nevypadá zrovna moc civilizovaně. Ve vlasech měl roští a byl špinavej. "A kde je Kessidy? Proč není s tebou? Ash mi říkala že..." "Wille! To zvíře je Kessidy! A teď bych prosil, abys mi uhnul z cesty!" - Tai Williama odstrčil, poněvadž se neměl k tomu aby se pohnul. Zíral na mně s otevřenou pusou. Tai mně odnesl do obýváku a položil mně na pohovku. "Dones mi vodu a něco k jídlu prosím tě." - Kývnul a zmizel v kuchyni. Mezitím za mnou přišel William. "Kess, seš to fakt ty?" - pomalu jsem kývla. "Wow - takže je to pravda, no - že seš čarodějka?" - málem mu vypadly oči z důlků, když jsem přikývla. Ozvala se tlumená rána. Tai položil na stolek dvě misky. Jednu s vodou a v druhé byl zbytek mojí večeře. S obtížemi jsem vstala a zapřela jsem se předníma o stolek. Prvně jsem zamířila k misce s vodou. Všechnu jsem ji vyzunkla, a to jí tam nebylo zrovna málo. Když jsem dopila, hladově jsem se vrhla na misku s jídlem. Ani mi nevadilo, že na mně vejraj, jak péra z gauče. Během chvilky byly obě misky prázdné. Znovu jsem se natáhla na gauč. Bylo mi tak dobře, že jsem začala spokojeně vrnět. Ani sem nevěděla jak, šlo to nějak samo. "Co se stalo?" - zeptal se Will. 'Tak a moje chvilka odpočinku končí.' - pomyslela jsem si a posadila se. "Šli jsme lovit, trochu se to zvrtlo, já jí málem zabil a ona, aby se zachránila se proměnila do tohohle zvířete." - když Tai dokončil svůj vyčerpávající proslov, tak strašně mě to naštvalo, že jsem se zapomněla ovládat. Seskočila jsem z pohovky a vyjela jsem na něj. Povalila jsem ho na zem a cenila jsem na něj zuby. "Neštvi mně Tylere! Víš co jsem ti řekla tam venku!" "Hej, hej, hej, klid!" - děsil se William, ale Tyler se tvářil, jako by se ho to ani netýkalo. "Počkejte tady." - vyprskla jsem na Taie. Chtěla jsem se přeměnit - protože už se mi vrátila část energie, ale nechtěla jsem riskovat to, co se stalo u Amy. Dost na tom, že mně viděl Tyler uplně nahou - nemusí mně vidět i William. Vběhla jsem do Ashleyina pokoje, zastavila jsem se před zrcadlem a pokusila se přeměnit. Chvilku mi to trvalo, nemněla jsem moc síly, ale po pár minutách usilovného snažení jsem stála opět ve své podobě. Rychle sem na sebe hodila nějaké oblečení a utíkala jsem zpátky dolů. Tyler seděl na pohovce a hrál si na naprostého flegmatika. Kdybych ho neznala, možná bych mu to i sežrala... Will stál kousek od něj a koulel po mně očima. Bylo mi jasné, jaký spolu vedli rozhovor, takže z toho jasně vyplynulo, že Tyler musí pryč. "Tylere, - teď mi chvíli nechoď na oči. Běž ven - ne daleko, ale ven!" - zkoušela jsem rádoby naštvaný tón. K mému překvapení to znělo opravdově. Tai nepřítomně pokrčil ramenama a odešel z domu. "Wille, upíři maj lepší sluch než ostatní, je to tak že jo?" "No není to takový jako ve filmech, ale slyšíme toho rozhodně víc, než lidi." "Dík, to sem chtěla slyšet - pojď za mnou." - řekla jsem a táhla jsem ho za ruku směrem do koupelny. Pustila jsem všechny kohoutky co tam byly a dál jsem se soutředila na Williama. "Wille, prosím tě, musíš mi pomoct!"

kapitola 8. 2/3

3. března 2010 v 19:58 | Titany |  knížka
Ahoj lidi, - já se omlouvám, - dycky slibuju, že sem přibyde něco novýho a potom nic. Já se k tomu prostě nedokážu dokopat. Každopádně moc děkuju že sem chodíte a díky za komentíky - moc potěšily. ----------- -------------- --------------- ------------- ---------- --------- Těm dvěma to trvalo podezřele dlouho. Začala jsem se rozhlížet po pokoji. Byla jsem u Amy asi před měsícem, ale od té doby se to tu radikálně změnilo. Amy vždycky ráda něco mění. Naposledy co jsem tu byla, tak postel stála vedle dveří. Teď stála u okna. Všechno bylo jinde. Když se nad tím zamyslím, tak snad jenom lustr měl své stálé místo. Na zemi se povalovala hromada časopisů s novou kolekcí oblečení. Něco mě na nich upoutalo, ale nemohla jsem přijít na to co. V tu chvíli do pokoje vešla Amy a hned za ní Tai. V tom mi to docvaklo - Amy měla stejný šaty jako ta modelka! Seskočila jsem z postele a bušila tlapou na časopis. "Jo - to je jenom lehký kouzlo - taky tě to naučím, jestli budeš chtít." - zaradovala jsem se a zamrskala ocasem. Až jsem se divila, jak jsem to udělala. No vlastně jsem to neudělala já, - ono se to udělalo samo. Amy ke mně přišla a pohladila mně po hlavě. "Tak to vypadá, že už víme jakou duši máš." - řekla a usmála se. "Pamatuješ se, jak si se přeměnila?" - zeptala se vážně. No, ne že bych si to pamatovala do detailu, ale tak zhruba jsem si na ten průběh vzpomínala, tak jsem přikývla. "A dokázala bys to udělat tak, aby ses proměnila zpátky do svojí podoby?" - no tak to už bude trochu problém - nemám páru o tom jak se mám přeměnit zpátky. Zamyslela jsem se jak by se to dalo udělat. Tyler to přeháněl a já jsem dostala strach, no a potom - (to teda fakt nevim proč můj mozek vyplodil zrovna tohle, ale o mém duševním zdraví radši pomlčim) potom jsem vzpomínala na tu pumu. Možná kdybych si představila místo tý pumy sebe - kdybych myslela na to, jak se proměňuju, třeba by to šlo.... Zavřela jsem oči a snažila se představit si sebe jako člověka - ale ať jsem se snažila sebevíc, výsledek žádnej. Nic se nedělo. Zklamaně jsem otevřela oči a pomalu přešla k zrcadlu, které bylo opřené v rohu místnosti. Bylo to takové to starobylé zrcadlo - nejspíš se dědilo z generace na generaci jako rodinná památka. Dívala jsem se na svůj odraz. Teprve teď jsem si uvědomila co vlastně jsem (ne že bych to nevěděla, ale když jsem se uviděla - fascinovalo mě to, a zároveň jsem posmutněla). Copak takhle zůstanu už napořád? Sakra to je to tak těžký představit si, jak se měním na člověka?! V zrcadle se začala odrážet třpytící se záře, která mě po chvilce začala obklopovat. Na chvíli, opravdu jen na malou chvilku mě úplně obklopila a já nic neviděla, ale když se ta záře rozestoupila, stála jsem před zrcadlem jako člověk! No - jak se to tak vezme, jako člověk. Spíš jako upír. Moje stříbrné vlasy mi zůstaly a moje kůže byla nezvykle bledá. Amy a Tyler stáli oba jako opaření. "No - páni." - vypadlo ze mně nakonec. Ohlédla jsem se zpátky k zrcadlu. Teď teprve nastal ten pravej šok! Neměla jsem na sobě žádné šaty! Nic! Byla jsem nahá! "A sakra!" - zaklela jsem a strhla na sebe deku, kterou měla Amy na posteli.¨ "Kess, víš co se stalo? Víš kdo jsme?" - zeptala se Amy s obavami. "Jó, až na to že nemám absolutně ŽÁDNÉ oblečení, je všechno ouplně v cajku." - utrousila jsem ironicky. "Kess - dokázala by ses přeměnit zase zpátky?" "Cože?!" - vyjela jsem na ni. "Musíš se to naučit ovládat! A nejlepší je, když si to ještě pamatuješ!" - byla jsem strašně naštvaná, že to musím dělat znova - a zřejmě se to odráželo i na mém obličeji. "No tak Kessidy, prosím, alespoň to zkus. Já ti za to řeknu jak se dělá tohle kouzlo." - Mávla před sebou rukou a hned na to měla na sobě úplně jiné oblečení než před tím. Místo sukně a korzetu měla otahané tričko a džíny. "Wow, jak si to....." "Musíš se snažit dát všechnu energii do břicha, uvolnit se a představit si oblečení jaké chceš mít. Ovšem stojí to - teda ze začátku dost energie." - Chtěla jsem to zkusit, tak jsem se soustředila jak jsem jen mohla a myslela na to , jaké šaty bych chtěla. Napadly mě moje oblíbené volné černé kalhoty a oranžové tričko. Zavřela jsem oči a snažila se to představit. V břiše jsem ucítila takový zvláštní pocit, - bylo to kouzlo. Když jsem otevřela oči a podívala jsem se pod deku, byla jsem překvapená i zklamaná zároveň. Na sobě jsem sice měla černé kalhoty a to tričko, ale všechno bylo jaksi o tři čísla větší, takže to na mně úplně viselo. Amy se usmála. "Budeš to muset ještě trénovat, ale máš obrovský talent, ani mně se to nepovedlo napoprvé." - s mírným úšklebkem jsem se podívala na ten zázrak. "Kess prosím tě, skus se přeměnit zpátky na tu pumu." - tvářila se při tom velice vážně. Přikývla jsem a postavila jsem se zpátky před zrcadlo. Teď jsem věděla skoro přesně co mám dělat. Vždycky když jsem chtěla provést nějaké kouzlo, začalo mě tak zvláštně šimrat v břiše, takže jsem se snažila přijít na to, jak ten pocit vyvolat. Trvalo mi asi minutu, přijít na to, jak se to dělá. Jen co jsem ten pocit ucítila, soustředila jsem se na proměnu. O pár vteřin později stála před zrcadlem zase přerostlá černá kočka. S nosem nahoru jsem přišla k Amy. "No teda - tobě nějak vzrostlo sebevědomí." - radostně jsem zavrčela a podívala se na Tylera. Až do teďka jsem si to neuvědomila, ale Tai na tom byl hodně špatně. Vypadal strašně. Jeho obličej připomínal výraz týraného štěněte. Když se na mně podíval, chtělo se mi brečet. Jeho oči byly plné smutku a výčitek. Až jsem si vedle něho připadla jako největší sobec. On se trápil a já se radovala. Byla jsem sebou znechucená. "Tai?" - zeptala jsem se ho v podobě jakéhosi dlouhého zakňourání. "Je mi to líto, Kessidy." - řekl a rozběhl se pryč. "Tai!" - zakřičela jsem za ním, ale nezastavil se. Amy ke mně přišla a klekla si. "Kess, teď už víš jak se proměnit - běž za ním. My se uvidíme zítra ve škole, a kdyby něco, víš kde mně najdeš." Olízla jsem jí tvář a vyřítila se za Taiem ze dveří. Vlastně ani nevim proč jsem to udělala, přišlo mi to tak nějak přirozené, ale důležitější teď bylo najít Tylera. Vyběhla jsem před dům, ale nikde tam nebyl. Zvedla jsem čumák a zavětřila ve vzduchu, jestli ho někde neucítím. Tai voněl strašně zvláštně. Kdybych to měla popsat, tak by to nejspíš byla směsice dřeva a mořského vzduchu, ale mně to vonělo jako letní noc s jasnýma hvězdama. Byla to jedinečná, nezaměnitelná a krásná vůně, která se teď lehce otírala o můj čenich. Přesně jsem dokázala určit kam šel, že se rukou opřel o ten strom, na který jsem vyskočila, když se ve dveřích objevila Amiyna babička. Věděla jsem že není daleko, a tak jsem se rozběhla za tou vůní. Vedla mně uličkami až za konec města, na začátek lesa. Za posledním barákem jsem zahnula směrem k lesu. Tai seděl na kraji lesa pod vysokým smrkem a hlavu si schovával v dlaních.