kapitola 9. 1/2

6. dubna 2010 v 19:26 | Titany |  knížka
Kapitola 9. Minulost "Bezevšeho, ale s čím?" - očividně netušil která bije. "Tai ti řekl jak jsem se přeměnila, a co se stalo při lovu?" - Will přikývl. "Oprava - Tai by mě nezabil. Já jsem jen zpanikařila. Prostě sem se vyděsila, ale Tai si teď myslí, že je nebezpečný monstrum. Musíš mi pomoct s ním něco udělat, jinak se ten hlupák utrápí k smrti!" "A co mám jako asi dělat?" - poznamenal ironicky. "Já nevím! Wille já fakt nevím!" - vyjekla jsem zoufale. "Ale něco udělat musím! Už mě unavuje ho pořád utěšovat a přesvědčovat, že je všechno OK!" "Kess, Tai byl vždycky takovej. Teda alespoň od tý nehody." "Jaký nehody?" - Teprve teď mi došlo, že o Tylerovi skoro nic nevím, přičemž on ví o mně první poslední. Chtěla jsem vědět víc. William sklopil hlavu. "Není to zrovna nejšťastnější příběh. A už vůbec nemá šťastnej konec." FLASHBACK "Tylere! Já tam nejdu! Já tam nechci!" - třásla se menší plavovlasá dívenka, stojící před branou s ostnatými dráty. Ve tmě vedle ní stála další postava. "No tak! Missi, nebuď srab! Je to prázdný vopuštěný skladiště! Tak o co de?" Dívka nakonec přikývla a pomalu přišla k pletivu. Tylerovi trvalo jen chvilku, než to přelezl, ale řízl se o drát do ruky. "Sakra, to byla nová bunda!" - zaklel a snažil se otevřít bránu, ale nemohl sundat řetězy. "Jestli čekáš, že za tebou přelezu, tak to seš na omylu. Mám novej top!" "Ježiš! No tak! Seš rostleskávačka - nemůže to pro tebe bejt takovej problém!" "Jak se zdá tak pro kapitána baseballu to problém byl." - utrousila jedovatě. "Ale Missi!" "To stačí! Jdu domu" Tohle byl blbej nápad!" - řekla a odkráčela ostrym tempem pryč. Tyler si vzdychl a chtěl přelézt zpátky za ní, ale ucítil za sebou studený dech.. Rychle se otočil a uviděl ji. Ženu tak krásnou, že i sama Afrodita by jí mohla závidět. Tai ztuhnul a se zatajeným dechem ji pozoroval. Žena se k němu pomalu naklonila a zašeptala mu svůdným hlasem do ucha. "Chceš být se mnou na věky věků? Chceš žít jako nemrtvý?" - Tyler byl tak omámený, že by přijal i pozvánku do pekla, i když realita nebyla ve skutečnosti o mnoho lepší. Okamžitě přikývl. Žena se potutelně zasmála a ukázala tak své špičáky. Tai sebou cuknul, ale zůstal stát. Nemohl z té krásné ženy odtrhnout oči. Pomalu se mu zakousla do krku. Na to si prokousla vlastní ruku a dala mu napít svojí krve. "Ty si tak sladkej, až je mi líto, že tě musím zabít....." - povzdechla si žena a než Tai stačil zareagovat, zlomila mu vaz. Stála tam několik minut a upřeně se dívala na Taie. Asi tak po půl hodině si povzdechla a odkráčela pryč. Když začalo svítat, Tai se nepatrně pohnul. Trvalo to asi pět minut, než rozhýbal celé svoje tělo. Vůbec nevěděl co se děje. Pamatoval si jen tu ženu a její špičáky. Šíleně ho bolela hlava, tak přelezl pletivo a šel domů. "Tylere! Mohl bys mi laskavě říct, kde si strávil minulou noc?! Víš jakej jsem měla strach?" - křičela z kuchyně malého domku postarší žena s šedivými vlasy a vlídnou tváří plnou vrásek na které teď spočíval starostlivý pohled. Promiň babi, byl sem u kamarádů. Nějak mně bolí hlava, jdu si lehnout." - oznámil Tai a belhal se do svého pokoje. "Nechceš prášek nebo něco?" - strachovala se Tylerova babička, ale Tai jí neodpověděl. Zamkl se u sebe v pokoji, zatáhl závěsy a svalil se na postel. Prospal celý den. Vzbudil se až v jednu v noci a měl strašlivou žízeň. Potichu přešel do kuchyně a nalil si sklenici vody. Jen co ji ale polknul, to pálení v krku se zhoršilo. Vrátil se zpátky do pokoje, sedl si na okno a přemýšlel co se to s ním děje. On vlastně věděl naprosto přesně, co se s ním děje, jen si to nechtěl připustit. Byl studený, neměl žádný tep, jeho oči byly citlivé na světlo, neuhasitelná žízeň. Seděl na okně a díval se na hvězdy až do rána. Když začalo svítat, vzal si tašku a šel do školy. "Tai! Kde si byl?! Slíbil si mi, že mně doprovodíš na ten večírek!" - ječela na něj Missi jen co vešel do třídy. Tyler si jen povzdychl. "Tak jo, - v kolik to začíná?" "Začalo to v pět hodin, - VČERA!!!" - vřískala na něj. "Proboha Missi - nech mně bejt! Bolí mně hlava." Missi se očividně urazila a odkráčela spolu s poznámkami typu: "Pán si chlastá, zapomene na večírek a ještě si stěžuje, když má kocovinu!" Tyler si sednul do lavice a přetáhl si kapucu přes hlavu. "Zdar kámo! Páni ty teda vypadáš! No tě bůch! Kde ses tak zřídil?" - ozvalo se za Taiem. Byly to Tylerovi týmoví spoluhráči, jinými slovy řečeno jeho "banda". "Jimmy co chceš?" - zeptal se otráveně a unaveně. Jimmy byl vždycky veselý usměvavý, trochu šťouravý kluk, který vyčníval z davu jen svou opravdu velice slušně vypracovanou postavou a zrzavými vlasy. "Já jenom jestli počítáš s našim večerním tréningem." "Jo budu tam." Tyler si lehnul na lavičku a ignoroval okolní svět, pokud to bylo možné, protože ta žízeň ho spalovala čím dál tím víc. Celé vyučování nic nevnímal, až na tu bolest. Poslední hodina pro něj byla nekonečná. A ještě ho učitelka mučila u tabule. Zvonek znamenal vysvobození. Do jídelny se ani neobtěžoval. Věděl že jíst nebude. Tedy alespoň lidskou potravu. Byl si vědom toho, co by mohl udělat a tak se radši stáhl do ústraní. Co nejrychleji prokličkoval chodbami a šel co nejdál od lidí, což znamená, že se šel schovat do školního parku. Seděl nebo spíš spal tam celou odpolední výuku. Když se začalo stmívat, probudily ho blížící se hlasy. Bylo už šero, ale on viděl až moc dobře. Směrem k němu šel Jimmy a jeho parta namakanejch sportovců bez mozku. "Tai! Před půl hodinou si měl bejt na hřišti!" "No jo, dyť už du..." - zamručel Tyler a zvedal se ze země. Cítil se strašně divně, když šel vedle kluků, ale ten pocit ho tolik netrápil, jako skutečnost, že se to pálení v krku pomalu nedalo vydržet. Celou cestu na stadion přemýšlel, co by měl udělat, až se vrátí domů. Tyler byl realista, věděl že se bude muset napít krve. Bylo až obdivuhodné, jak rychle se s tím smířil. Tak jenom přemýšlel, z čeho by měla pocházet. Nebyl schopnej chytit nic divokýho, a taky pochyboval, že by poblíž jeho města něco takovýho jako divoký zvíře bylo. Napadlo ho jenom najít nějakýho opuštěnýho psa, nebo zatoulanou kočku. Když došli na hřiště, vzal si helmu, pálku a postavil se na základní metu. Když odpálil první míček, všichni ztichli. Byl to homerun - s odpuštěním - jako prase. "Wow - tak to je síla! Když ti to takhle půjde i na zápase, tak vítězství máme v kapse!" - zajásal James Berington. Tylerovi ale do smíchu moc nebylo. Čím déle byl u kluků, tím větší měl žízeň. Začínal propadat agónii. Klepal se, viděl rozmlženě, a nohy ho sotva nesly. Jen z posledních sil došel k lavičce a sednul si. Hra mezitím pokračovala. Taie se pomalu zmocňovalo šílenství. Začínal myslet na to, jak by asi chutnala krev jeho přátel. Z ničeho nic se jeho tělo samo od sebe zvedlo a šlo směrem k hřišti. Tyler věděl co se děje, a začínal propadat panice. Cítil krev, a nebyl schopný ovládat své tělo. Jeho žízeň byla tak velká, že už se nedala kontrolovat. "Hej kluci! Rozříznul sem si ruku, za chvíli jsem zpátky." - křičel Jimmy přes hřiště a o chvíli po tom se ztratil v šatnách. Tyler, ač nechtěně ho prostě musel sledovat. Když vcházel do šaten, zaslechl rozhovor Missi a Jimmyho. Na chvilku se zastavil a zaposlouchal se. Z té minuty bylo naprosto jasné, že Missi Jimmyho svádí a že už spolu delší dobu něco měli. Tyler se rozzuřil a pokračoval směrem k nim. První ho uviděla Missi, tak od sebe rychle odstrčila Jimmyho a upravovala si uniformu rostleskávaček. "Tai - já ti to,... víš.... ono...." - Missi ze sebe nemohla dostat jedinou rozumnou větu a Jimmy se na něj díval jak na postavu z nejhoršího hororu. Tyler stál shrbený, ruce mu volně visely a ve tváři mněl šílený smích. Oči měl podlité krví, na kůži mu nabíhaly fialové žíly a z úst mu vyčnívaly špičáky. "Ta - Ta - Tai?" - koktala vyděšeně Missi. Jimmy jí chytnul za ruku a táhnul jí ven na hřiště. Tyler se za nimi otočil a mněl ještě šílenější výraz, než předtím. Byl tak nadšený z toho že je bude "lovit" - jako se malé dítě těší na novou zajímavou hračku. Jimmy s Missi zatím vyběhli na hřiště, ale nikdo tam už nebyl. Potom se Tai objevil před nimi, chytl Missi za zápěstí a strhl jí k sobě. Jimmy jí chtěl bránit, ale když uviděl jak jí Tyler prokousl krk, a krev se jí rozlila po těle, strach mu nedovolil to udělat. Vytřeštil oči a krůček po krůčku ustupoval od Tylera. Missi už přestala křičet, a v očích se jí objevil skleněný vyděšený výraz, který se už nikdy neměl změnit. Ozvala se tlumená rána, když její bezvládné tělo dopadlo na zem. Tyler pomalu zvedal hlavu směrem k Jimmymu. Jeho oči byly celé černé a vystupovaly mu od nich veliké modré žíly. Celou pusu i nos měl od krve. Jen jeho špičáky bíle zářily ve tmě. Usmíval se a pomalu se rozešel k Jimmymu. "Né! Di vode mně! Nech mně bejt!" - otočil se a běžel co nejdál od Tylera. Když byl od něj asi dvě stě metrů, Tai najednou zmizel a objevil se přímo před ním. promiňte že je to tak nahuštěný, ale prostě mi to tady blbne....:( :(
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sam sam | 6. dubna 2010 v 21:01 | Reagovat

ale no... je to v pohode... nie viacej ako v pohode... je to super dielik... :D :D som zvedava na pokracko, ktore dufam bude co najskor.. :D

2 saya14 saya14 | E-mail | 6. dubna 2010 v 23:34 | Reagovat

chudak Tai :-( rychlooo daleej :-D

3 Pupa........Sbééé :D Pupa........Sbééé :D | Web | 10. dubna 2010 v 21:43 | Reagovat

to bol skvelý dielik :D nech je pokračko čo najskúr som zvedavá čo urobí Jimmymu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama