kapitola 10 1/2

15. července 2010 v 23:34 | Titany |  knížka
Tak lidi, - vim že sem poslední doubou VŮBEC nic nepřidávám, ale buďto pracuju, a nebo jsem moc líná..... a navíc, na celej srpen odjíždim do lázní, takže se uvídí co dál. Kapitola 10. Budoucnost se hroutí... Ráno mně vzbudily ostré sluneční paprsky. Koukla jsem se na svoje hodinky. Bylo osm hodin. Oblékla jsem se, rozčesala vlasy, které pod slunečním světlem házely nádherný stříbrný odlesk. Opláchla jsem si obličej a s Jackem v náručí (očividně se mu u mě velice líbilo) jsem sešla do kuchyně. "Ahoj Kess, - připravila jsem ti snídani, než půjdeš do školy." - říkala to tak vesele, až jsem se nad tím musela pousmát. To že jsem člověk, pro ni musí být nesnesitelný a ona s ke mně přesto chová jako sestra. "Já dneska nepůjdu do školy Ash." - Na chvíli se zarazila a vypadlo to že zvažuje, jestli mluvím pravdu, nebo jestli kecám. Její tvář ale hned posmutněla. "Tyler na tebe čeká venku, chce se ti omluvit." - přikývla jsem a vykročila jsem ven. "Vrať se!" - zarazila jsem se. "Co se děje?" - zeptala jsem se opatrně. "Nejdřív se najíš!" - řekla Ash rádoby rozzlobeným hlasem matky, která kárá šestileté děti, které si před jídlem zapomněli umýt ruce. Dneska jsem se nechtěla s někým hádat, tak jsem položila Jacka na zem a sedla jsem si ke stolu. Potom co jsem do sebe natlačila chléb se sýrem a hrnek čaje. Jack celou dobu co byl na zemi vztekle prskal. Přestal teprve tehdy, když jsem si ho znova vzala do náručí. "Koukám, že Jack si tě dost oblíbil." - smála se a drbala svého kocoura za ušima. "No jo, zdá se, že už se ode mně už nehne." - řekla jsem a pokusila se usmát, ale úsměv to určitě nebyl. Na to, abych se smála jsem měla hlavu až moc přeplněnou starostmi. "Tyler je před domem?" - Ash přikývla. Zhluboka jsem se nadechla a rázně jsem vyšla ven. Tyler seděl v trávě před domem a dělal obličeje na malou blonďatou holčičku přes ulici. Když mně uviděla, vesele mi zamávala a rozběhla se ke mně. "Ahoj teto!!" - křičela, smála se a běžela ke mně. Mohlo jí být tak dva, maximálně tři roky. Zřejmě bydlela naproti Tylerovi v menším rodinném domku s malou zahrádkou, kde rostla spousta květin keřů a zakrslých stromků. Holčička zrovna chtěla přeběhnout silnici, když jsem slyšela, že se velkou rychlostí blíží auto. Chtěla jsem se rozběhnout a odnést tu holčičku ze silnice. Už jsem byla u ní a zrovna jsem jí odstrčila ke kraji, když se to auto blížilo ke mně. Jen jsem zavřela oči a odpočítávala tu vteřinu, která zbývala do srážky, ale překvapivě se dlouho nic nedělo. Že bych už byla mrtvá? Asi ano. Byla jsem strašně zvědavá, jestli jsem v nebi, v pekle, nebo někde jinde. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem před sebou Tylera. Tak to asi ještě nejsem mrtvá. "Díky." - stručné, ale výstižné. "Rádo se stalo." - tak tahle odpověď opravdu potěší, zvlášť když očekáváte frázi "nemáš zač". "Páni!" - ozval se za námi slabý, pištivý hlásek. Ta holčička se na Tylera dívala jako na mimozemšťana. Bylo mi jasné, že rychlost, jakou mně Tai zachránil asi nijak neokecáme, tak zkusíme přejít na jinou strategii. "Jakpak se jmenuješ, mladá dámo?" - zeptala jsem se a klekla si k ní. "Shaunee." - odpověděla, ale nespouštěla oči z Tylera. "Tak teda Shaunee, víš co se dělá, když člověk přechází silnici?" - teprve teď se na mě podívala a její úsměv se změnil v provinilý výraz. "Musíme se lozhlédnout." - pohladila jsem jí po vlasech a tím znovu vykouzlila úsměv. Měla nádherně zářivě modré oči. "Tak to příště uděláme ano?" - dívenka přikývla. "Teto, ploš máš tak zvláštní vlasy?" "Já má zvláštní vlasy?" - dělala jsem jako že nevím o čem to mluví. "Mají zvláštní barvu." "No jo, už mi tak narostly." - řekla jsem a usmála se. "Mě se to líbí, budu mít taky takové?" - usmála jsem se. "Ty máš ale hezčí vlasy než já. Takovéhle vlasy..." - řekla jsem a vzala do ruky jednu zlatou lokýnku. "Takové vlasy mají jenom princezny." - holčička se rozesmála ještě víc a zase se otočila k Tylerovi, který se smál taky. "Díky stlejdo." "Za co?" - Tyler byl teď trochu mimo. "Ta to, že si ochlánil tetu." "Bylo mi potěšením, má paní." - zahrál parodii princeznina sluhy a galantně se uklonil. Shaunin smích hřál u srdce. "Jéééé šišíííí! Můžu si s ní hlát?" - její nadšení neznalo mezí. "Jmenuje se Jack, ale dej pozor, ať tě neškrábne!" - holčička si sedla na zem a začala ho hladit. Já jsem se otočila k Tylerovi. "Včera..." - začali jsme oba unisono. "Tai, chci se ti omluvit." "To já bych se ti měl omluvit, měla jsi pravdu, už bych se s tím mohl smířit, a místo toho abych tě podržel, tak jsem se sesypal. Promiň." "Tylere, já na tom mám stejnou vinu, ne-li větší! Ale už mám řešení." "Jaký řešení??!!" - znervózněl Tai. "Odstěhuju se." "Cože??!!" "Ne moc daleko, budu se držet v okruhu sta metrů, takže by nám to nemělo ublížit. Přes den se klidně můžeme vídat, ale už u vás nechci bydlet." "Ale proč Kessidy?" "Jsem člověk Tai." - podívala jsem se na malou Shaunee, která byla plně zaměstnána Jackem. "Já mezi vás nepatřím. A nedávej to nikomu za vinu, prostě u vás nejsem sama sebou!" "A kde budeš bydlet? Nemáš kam jít!" "Vidíš ten panelák? Nedávno tam měly volnej jeden pokoj. Zrovna jsem se tam chtěla podívat a zeptat se jestli je k pronájmu." "Můžu jít s tebou?" "Když chceš,..... ale stejně bys asi neměl na výběr." - řekla jsem a usmála se. "Shaunee... zlatíčko, my musíme odejít, máme tě odvést domů?" "A nemohla bych s vámi?" - její prosebný výraz a psí očka se prostě nedaly ignorovat. "Zeptáme se maminky ano?" "Já maminku nemám, - maminka je v nebi." - řekla jako by nic. "A máš někoho doma, kdo se o tebe stará?" - holčička přikývla. "Tatínka." "Tak pojď - půjdeme se zeptat tatínka." - snažila jsem se o co nejlaskavější tón. "Tatínek spí. On se vlátil z pláce." "To nevadí zlatíčko, jen mu řekneme, aby se o tebe nebál ano?" - Shaunee přikývla a chytila se mojí ruky. "Tak pojď, strejdo." - dodala jsem po odmlce a zašklebila jsem se na Taie. Ten se zazubil a začal se před Shaunee předvádět. Obě jsme se začaly tak strašně smát, že jsme stěží zadržovaly slzy. Přešli jsme přes ulici a zazvonily na staré dřevěné dveře. Vyšel starší pán, s řídkými vlasy a milou starostlivou tváří. "Shaunee, copak je zlatíčko?" "Tati, můžu s tetou a stlejdou ven?" - řekla a ukázala směrem k nám. "Dobrý den. Jsme vaši sousedé. Jmenuji se Tyler Blackwood a toto je má přítelkyně Kessidy Lake. Jen jsme se chtěli ujistit, že budete souhlasit, když vaši dceru vezmeme na procházku." - takhle zdvořile jsem ještě nikdy nikoho mluvit neslyšela. "Velice mně těší. Já jsem Andrew Stocker. Upřímně řečeno, budu velice rád, když na mojí dceru dohlédnete. Potřebuji si totiž zařídit několik věcí a nechtěl jsem tu Shaunee nechat samotnou." - Na panu Stockerovi bylo značně vidět přepracování a dokonce i to, že nic nestíhá. Po domě byla rozházena hromada oblečení, nádobí bylo neumyté a v domě očividně chyběla ženská ruka. "Můžete jít klidně s námi, pokud máte namířeno do města." - nabídla jsem mu s milým úsměvem. "Byly by jste tak hodní a počkali tu chviličku?" "Samozřejmě." - odpověděl Tyler a věnoval se Shaunee. Po chvíli jsem se k nim přidala i já. Dováděli jsme, občas jsme se s Shaunee domluvily - samozřejmě "tajně" a obě jsme se vrhly na Taie. Ke konci Shaunee umanutě prohlásila, že vyhrála a Tyler jako poražený jí musí vzít na ramena. Jako pravý gentelman okamžitě vyhověl jejímu přání a tvářil se přitom, že je mu ctí dělat jí sluhu. Smáli jsme se, až nás bolelo břicho. Teprve po chvíli jsme si všimly, že pan Stocker stojí ve dveřích a také se usmívá. "Jdeme?" - zeptal se Tai. Celou cestu nám Andrew povídal o jeho životě. Jak umřela jeho žena a že je teď na všechno sám s už to moc nezvládá. Když jsme došli na náměstí, já s Tylerem a Shaunee jsme se odpojili od Andrewa, který šel na úřad. "Tak co Shaunee, půjdeme na zmrzlinu?" "Jóóóóó!" - v tu chvíli jsem si pomyslela jak málo stačí k dětské radosti. Když jsme došli ke stánku se zmrzlinou, zeptala jsem se Shaunee. "A jakou bys chtěla zlatíčko? Vanilkovou nebo čokoládovou?" "Šokoládovou!!" - povídala s úsměvem od ucha k uchu. "Jednu čokoládovou prosím." - když mi jí prodavač podával zeptal se mě. "A pro maminku nic?" - vyvalila jsem na něj oči. "Já, já...... já....." "Ona není maminka......." - dořekl za mě Tai se záchvatem smíchu. "To je tetáááá!" - jásala Shaunee, a skákala radostí že má zmrzlinu. "Tak pojď, půjdeme, a neskákej, nebo ti to spadne." - řekla jsem ještě trochu vyděšená. "A kam to vlastně jdeme? Ten dům už jsme stejně dávno přešli." - zajímal se Tyler. "Jdeme ke mě do práce. Musím si nechat prodloužit směny. Budu pracovat každej den." "Proč?" "Abych zaplatila nájem." "Myslel jsem že maj otevřeno jenom o víkendu." "Ve všední dny to funguje jako hospoda." "A co škola?" "Když to budu stíhat, tak tam budu chodit." "Kess, nemusíš to dělat!" - řekl Tai zoufale. "Ale já chci,.... já to chci." Když jsme došli k PePemu, stál u dveří zřejmě opilý muž. Ani nevím proč, ale hned jsem vzala Shaunee do náruče a schovala se za Tylera. Opilec se ale naštěstí odkolébal pryč. "Tai počkáš tady s malou?" "Ne! Půjdu tam s tebou!" - síla Tylerova hlasu mě dost překvapila. Nikdy si tak nestál za svým. "Ale já tam Shaunee nechci brát a někdo tu s ní zůstat musí." "Já tam chci taky!!!" - ozval se pištivý hlásek. Položila jsem jí na zem a srovnala její šatičky. "Zlatíčko, tam se nedá dýchat, je tam kouř a samí protivní chlapy." "Já tam chci s váma! Já budu se stlejdou!" - řekla a natáhla ruce k Taiovy. "No tak, už je asi rozhodnuto." - řekl Tai a vzal Shaunee do náručí. "Fain, ale na tvojí zodpovědnost, a dávej na ní pozor!" Z jisté zkušenosti jsem věděla, že ti největší opilci tam už budou, tak jsem co nejrychleji přistoupila k baru. Tai zůstal s malou pár kroků ode mně. "Šéfe?" - robustní plešatý černoch vystoupil z malé kuchyňky. "Mikey!" - Mikey byl místní vyhazovač a nejmilejší člověk široko daleko. On byl vlastně jedinej, kdo se ke mě po nástupu začal chovat hezky. Byl něco jako můj starší brácha. "Kessidy! Co tu děláš? A jak to vypadáš? Né že by ti to neslušelo, to ne, seš kočka, ale.... A co ten týpek s tim dítětem, to patří k tobě?" -to byla Mikeova slabina. Když začal mluvit nikdo ho nemohl zastavit. Většinou toho moc nenamluvil, ale když už spustil nebyl k zastavení. "Tak za prvý, utekla jsem z domu, za druhý, potřebuju u šéfa prodloužit směny abych mohla zaplatit nájem a za třetí už seš dneska druhej, takže ne to dítě opravdu není moje, jen bydlí naproti přes ulici u toho kluka, u něj teď dočasně bydlím." - snažila jsem se to vysvětlit co nejstručněji a nejsrozumitelněji. Mikey na mě udělal jeden jeho starostlivý pohled, ale ten, kdo ho neznal by si to vyložil spíš jako pohled masového vraha. Tyler si to tak bohužel vyložil a ve chvilce stál vedle mě. "Všechno v cajku?" "Jo v klidu Tai." "Kessidy, děláš si srandu?" "Ne Mikey - doma už se to nedalo snýst, a ty víš, že snesu cokoliv." Pohladil mně po hlavě a přikývl. "Nechceš bydlet u mě? Mám sice menší byt, ale svůj pokoj bys tam měla." - řekl laskavě. Mikey bydlel sám, což na věk dvacet sedm let není zase taková zvláštnost, ale někdy si na noc pozval nějakou tu společnost a přece jenom bydlel na opačné straně města než Tyler. "Ne Mikey, to je dobrý, já se prokoušu. Je tu někde šéf?" "Jo, u sebe v kanclu." "Bezva." - chtěla jsem jít ale něco mně napadlo. "Mikeu? Nevadilo by ti , kdybys venku na chvíli pohlídal Shaunee? Jenom na chvilku, aby nemusela být tady?" "Žádnej problém." - Mikey měl děti hrozně rád, jen nesnášel, když je viděl kouřit, nebo pít. Shaunee se na něj nedůvěřivě podívala. "A co když tě vezmu na ramena maličká? Třeba z tý vejšky uvidíš až domů." - Shaunee se rozzářila jako sluníčko. Mikey měřil něco málo přes dva metry. Zamávala jsem jim a šla jsem k šéfově kanceláři. Tyler se mě držel jako klíště. "Tai, dovnitř půjdu sama, ale kdyby se něco dělo, klidně tam přijď ano?" - Tai přikývl a já pomalu zaklepala na dveře. "Dále." - ozval se mě velice známý slizký hlas. "Kessidy, co chceš?" - zeptal se celkem neutrálně. "Potřebovala bych prodloužit směny, na všechny dny v týdnu." "A to jako proč?" - popozvedl obočí. To gesto jsem nesnášela. Znamenalo to, že se o něco začal zajímat víc než by měl. "Protože musím platit nájem." - odsekla jsem. "Prodloužíte mi ty směny?.....Prosím?" - nechutně se usmál. "Víš Kessidy, ty potřebuješ peníze viď?" "Jinak bych sem nechodila." "V tom případě bych tu pro tebe měl takou výhodnou obchodní nabídku." - právě teď jsem pozvedla obočí zase já. "Za jeden večer by sis mohla vydělat i několik tisíc, možná několik desítek tisíc! Byla bys naše VIP." - došlo mi co tím myslí a zvednul se mi žaludek. "Děkuji - nechci!" - odsekla jsem. "Chtěla jsem prodloužit směny jako barmanka!" - šéf se na mě zamračil. "Tak fain! Budeš chodit od pondělí do soboty. Od šesti do dvou do noci." "Děkuji, nashledanou." - snažila jsem se o co nejpříjemnější tón. Přece jen mi dal tu práci, ale tvářil se, jako bych mu provedla něco neodpustitelného. "Jo a Kessidy." - ruka se mi zastavila na klice. "Prosím?" - otočila jsem se. "Kdyby sis to rozmyslela, stačí říct." - řekl a znova se usmál. Slizoun jeden. "Děkuji, budu o tom přemýšlet." - věděla jsem že bych se ho jinak nezbavila. Když jsem za sebou zavřela dveře, usmívala jsem se od ucha k uchu. To bylo poprvé, kdy se ke mně ten slizoun choval takhle slušně, dokonce ani nenadával a sám od sebe mi nabízel práci, jakou práci mi nabízel to mě ani tak neštvalo, od něj se to dalo čekat, ale co víc! Mám pevnou pracovní dobu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sam SB sam SB | Web | 17. července 2010 v 11:03 | Reagovat

je to krasne... tesim sa na pokracko ktore bude co najskor, ze?  :D heh..

2 Shiny =) SBeeee Shiny =) SBeeee | Web | 7. srpna 2010 v 9:55 | Reagovat

tak to bolo skvelé nemám čo dodať...aj po dlhšom čase čo si to pridala, si nevyšla z cviku... :) rýchlo ďalšie pokračovanie :)

3 kabonga kabonga | Web | 20. června 2015 v 19:07 | Reagovat

rychla pujcka na cokoliv :-D

4 biron biron | Web | 8. září 2016 v 5:55 | Reagovat

online pujcky bez registru chropyně [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama